Zpětný pohled na studentskou žurnalistiku

Odkud přišel fanatismus či lépe novodobý neo-marxismus? Pojďme společně projít období studentské žurnalistiky tři roky na zpět, co se povedlo a co nikoliv.

Tento článek bych chtěl pojmout jako takovou menší analýzu studentské žurnalistiky během posledních tří let od roku 2020.

Je až s podivem, kolik studentských časopisů bylo extrémně aktivních od roku 2016. Já sám jsem v té době měl mnoho práce s řešením bydlení, práce, vztahů a neměl jsem čas, věnovat se psaní a žurnalistice, což zpětně vidím jako obrovskou chybu. Bohužel jsem věřil, že tyto ostatní média, časopisy a žurnály mě bohatě nahradí a budou poctivě reportovat vše důležité v zájmu národního zlepšení, pochopení světa a šíření osvěty. Jak moc jsem se spletl.

S odstupem času jsem pochopil, že většina studentských časopisů, komerčních novin, zpráv a celé akademie v posledních letech slouží primárně komerční propagandě a usměrňování politických postojů. Ono vlastně celé školství a vysoké školství zvláště není už asi nic jiného než politická propagace.

Proč si to myslím? Například, je s podivem, že nejvíce aktivní časopis Studenta, který tedy nyní patří vydavatelství Economia a.s. má poslední článek z 10. května roku 2021.

Jak je to možné? To opravdu, za dobu téměř víc jak dvou a půl roku se nikde nic nestalo o čem by studenti mohli psát? Neděje se nic na školách? Žádné novinky nebo zlepšení? Proč zrovna v tomto roce, tento obří časopis, který vycházel v tolika nákladech se rozhodl přestat reportovat?

Odpověď je bohužel trošku jednoduší, tento časopis nikdy nebyl o studentských tématech a ani ho nepsali studenti. Byl to primárně komerční nástroj pro propagaci produktů, výrobků a politických názorů, které měli studenti reflektovat a většina těchto článků byla psána zaplacenými copywritery.

Bohužel, to není jenom Studenta. Nedávno mě upoutal další zajímavý aktivistický časopis s názvem “A2larm”, který míří primárně na studenstvo a zabývá se velice zajímavými tématy, jako jsou ekologické problémy, financování vědy, gender studie, woke, klimatická stávka a rasismus či další “moderní” témata.

Tento časopis mě zaujal primárně tím, že nyní reflektuje témata, která dopadají na akademii. Tedy pokles financování, studentská stávka a likvidace Akademie věd. Hrozně se rozčiluje, že jsme zadluženi a vláda se rozhodla osekat rozpočty. Přesto, tento časopis během celého c(o)vid divadla ani jednou nereportoval, kam jdou peníze ze státního rozpočtu či se nevyhradil, vůči rozkrádání státu a bezpráví, které se tu dělo na školách nebo v ulicích. Tuší tito lidé, kteří dnes brojí proti vládě, kolik stál den lockdownu nebo jedna vakcína? Pojďme to zjistit.

Na nevědomosti by nebylo nic špatného, jenom mě zajímalo, jak se tento plátek choval v posledních pár letech, kdy tu měla být “takzvaná” pandemie smrtícího viru. Na které straně tento aktivistický časopis stál? Byl to maják rozumu, vědy a inteligence, že tedy tato pandemie není smrtelná a není potřeba ničit ekonomiku a zabíjet lidi? A nebo argumentovat pro totalitní opatření, zavření ekonomiky, osekání svobody všech, rozkradení státního rozpočtu a zničení majetku, zdraví a psychiky velké části populace? Pokud ano, neměl by chápat, že tato opatření mají i nějaké důsledky?

Pojďme si projít, co v těchto textech skutečně je. Všechny články z tohoto časopisu můžete dohledat zde:

  • https://a2larm.cz/tema/covid-19/
  • https://a2larm.cz/2021/03/zastavme-covid-spolecne-a-spravedlive/

Jako ukázku, rozeberme tento článek - odkaz lze najít pod obrázkem:

https://a2larm.cz/2021/10/v-cesku-se-z-prava-na-ochranu-zdravi-stala-bezcenna-fraze-zbyva-tak-mozna-jen-pravo-zemrit/

Myslím, že by bylo zajímavé zaměřit se prvně na úvodní část tohoto článku:

Je to pouze výtah ale pojďme ho rozebrat. Autor nám říká, že veřejná debata se správně přiklonila k tomu, že tu je tak obrovsky smrtící virus a jedinou cestou je očkování.

Tak či tak, autor se nám snaží říct, že ministerstvo v podstatě nemusí zdůvodňovat nic, protože tu máme smrtelnou pandemii, která zabíjí lidi. Na základě tohoto tvrzení, není o čem debatovat, ministerstvo má mít moc dělat cokoliv, jenom aby dostálo svému závazku chránit nás všechny, před čímkoliv ať už je to reálné či nikoliv.

V další části autor zmiňuje, že základní lidská práva jsou v podstatě přežitek. Pokud máte možnost, že vás někdo nakazí, tak základní lidská práva neplatí.

Stejně tak ústava, jakmile jde o tak vážnou situaci, neexistují žádné vyšší právní normy. Co říká televize a internet je nad ústavou a diskutovat o tomto není žádoucí.

Pojďme na další odstavec, tedy autor tu mluví o svobodách jednotlivce. Tedy právo jednotlivce na ochranu svého zdraví.

Co z toho můžeme číst, je jeho rozčarování, že kvůli jedné osobě, která má potíže s tím nosit roušky bude ohroženo zdraví všech ostatních. Neřeší se jakákoliv účinnost či smysl, jde o vzpurnost této osoby, že si dovoluje protestovat proti omezení svých práv.

Právo na ochranu zdraví je nadřazeno, jak volnému pohybu, možnosti dýchat a vlastně kdokoliv, kdo vás může ohrozit by měl být preventivně zpacifikován a zavřen v jeho zájmu. Nemusím snad dodávat, že nařizovat plošně lidem nosit respirátor nebo roušku je nejenom nehygienické ale taky ponižující, degradující, nemístné a nemá to žádný smysl z medicínského hlediska.

Zakončeme rozbor tohoto článku, tím že na závěr autor sám krásně popisuje, o co se vlastně jedná.

Ano, skutečně se jednalo o útok úřední moci na práva a svobodu jednotlivce v historii nevídanou. A ano, že někomu násilím nacpete něco do pusy nebo do nosu, skutečně je obrovským zásahem do života.

Říká se tomu narušení tělesné integrity a patří pod to například znásilnění, kdy nutíte někoho dělat něco co nechce.

Asi nejvíce zajímavé je konečné prohlášení, kdy se na konci dozvíme, že autorova specializace je v oblasti komunikace a marketingu.

Těchto článků je více. Je pozoruhodné sledovat, jak na jedné straně autoři tohoto časopisu tvrdě obhajují opatření a nyní, když máme následky ve formě kolapsu ekonomiky, obrovského zadlužení a dalších důsledků nejsou ochotni nést následky či přijmout jakoukoliv zodpovědnost.

Jsme v tom tedy všichni společně ale následky si ponese už každý sám? Kam se poděla ta solidarita? Neměli by být přece rádi, že virus je pryč a nyní se musíme uskrovnit? Vždyť přece peníze nemohou mít vyšší hodnotu, než morální kredit, kdy jsme ochránili starší a zranitelné před touto smrtící nákazou.

Stejně tak, kde jsou všichni tito experti na komunikaci a marketing? Proč nyní o ničem nepíšou, zda jsou lidé nemocní či nikoliv? Není to třeba proto, že nyní už jim za to nikdo neplatí? A zajímalo je opravdu někdy lidské zdraví? Třeba těm lidem jde skutečně jenom o peníze. Zamysleme se nad tím.