Jak přijít k modřinám snadno a rychle

Fotografie: pixabay.com(nemo)

Mezi vším tím studiem, které zaměstnává především naše mozkové buňky, by si měl každý z nás vyšetřit nějaký ten čas na udržování své tělesné schránky v přijatelné kondici.

V letošním semestru jsem se poprvé zapsala do jednoho z kurzů volitelné tělesné výchovy – po dlouhém přemýšlení padla má volba na sebeobranu. První problém nastal, když jsem musela skloubit pauzu na oběd s jediným mně vyhovujícím termínem. A tak, zcela nezdravě, absolvuji oběd a utíkám na hodinu.

Takže malá rada – pokud máte možnost, udělejte si mezi obědem a cvičením pauzu. Kurzy jsou totiž dosti „výživné“. Kromě různých časů je na výběr i z několika školitelů. Já jsem se zapsala do skupiny vedené Janem Vopátkem.

Kdo přežije

Hned po prvním příchodu do tělocvičny bylo naprosto jasné, že kurz bude téměř výhradně dívčí. Jak jsme se záhy dozvěděli, je to tak běžné a to, že se v naší skupině objevili alespoň dva příslušníci opačného pohlaví, byla šťastná náhoda. Když jsme přistoupili k samotnému cvičení, byla jsem zprvu trochu rozčarovaná.

Začali jsme totiž nácvikem padání, parakotoulů a dalších pro mě ne tak dobře zvládnutelných cviků. Ale jak semestr postupoval, počáteční nejistota pomalu opadala a já si začala výuku opravdu užívat. Naučili jsme se různé užitečné údery i obranné techniky pod vstřícným a odborným vedením, nebyl problém cokoliv zopakovat nebo znovu vysvětlit a každý mohl cvičit dle svých možností, aniž by ho někdo nutil do věcí, na které se necítil.

Sebeobrana – ano, či ne?

Sečteno podtrženo tedy mohu kurz sebeobrany po všech stránkách jedině doporučit, je opravdu zaměřen prakticky a odnesete si z něj řadu užitečných dovedností do běžného života. Navíc jej zvládne vážně každý bez ohledu na kondici nebo sportovní nadání.

Pro ženskou část účastníků mám ještě jednu radu – pokud můžete, vezměte si s sebou na hodinu mužský protějšek. Většina technik se totiž zkouší ve dvojicích a na silnějších jedincích se to přeci jen nacvičuje lépe.