Běh naděje tradičně ožije ve Strakonicích

Fotografie: Leoboudv

Ten, kdo nemůže dát bez běhu ani ránu, může být znovu spokojen. Jednadvacátého srpna proběhl ve Strakonicích jubilejní dvacátý ročník Běhu městem, kterého se zúčastnili i olympionici Josef Jánský a Miloš Bečvář. Ve čtvrtek 18. září 2014 se bude konat již sedmý ročník tzv. Běhu naděje, který pokračuje v myšlence Běhu Terryho Foxe, atleta s rakovinou a amputovanou nohou, který se rozhodl svým během napříč Kanadou překonat bezmocnost, dodat naději nemocným a nakonec i vybrat peníze na výzkum léku proti rakovině. Běh naděje tradičně pro školy začíná krátce po osmé hodině ranní a pro veřejnost v odpoledních hodinách.

Příběh Terryho Foxe

Když 28. července roku 1958 přišel na svět v kanadské provincii Manitoba, v hlavním městě Winnipegu, Terrance Stanley Fox, málokdo mohl tušit, že jeho život bude vyměřen jen na 22 let. A ani o den více. V pouhých deseti letech se s rodinou přestěhoval do Port Coquitlam v Britské Kolumbii, kde vyrůstal a vzdělával se. Velice soutěživý Terry se stal brzy nadějným sportovcem, který hrál rád americký fotbal (soccer), rugby a baseball. Nejvíce si však zamiloval basketbal, a to ačkoliv byl nižšího vzrůstu. Jeho výška dosahovala pouhých 1, 5 metru.

Trenéři mu však radili, že by se raději měl věnovat atletice, neboť prý patřil k těm, kdo měl tak nespoutanou výdrž. On si však vedl svou a chtěl se stát sportovním trenérem, ačkoliv mu chyběly finance. Mimo jiné se mu podařilo získat ocenění – vysokoškolskou cenu za Nejlepšího atleta, kterou dostal společně s jeho přítelem Dougem Alwardem.

V devatenácti letech se jeho poklidný a úspěšný život obrátil vzhůru nohama. Byla mu diagnostikována rakovina kostí a po roce přišel o pravou nohu, která mu byla amputována.

alt Dobová fotografie T. Foxe

Pobyt v nemocnici, kde viděl mnoho dětí onemocněných rakovinou, ho velmi poznamenal. Zdrcen bolestí, utrpením a také zjištěním, jak málo financí stát přispívá na výzkum rakoviny, se rozhodl uskutečnit něco pro boj s touto zákeřnou chorobou.

Po intenzivním tréninku, který trval osmnáct měsíců a pět tisíc naběhaných kilometrů, se rozhodl svůj záměr zrealizovat.

12. dubna 1980 započal svůj běh – tzv. Maraton naděje (Marathon of Hope) – z východního pobřeží Newfoundlandu napříč Kanadou. Neusiloval o žádnou finanční odměnu, ale chtěl pouze pomoc lidem nemocným, jako byl on sám. Nevybral si nejkratší trasu, ale tu nejlidnatější oblast. Každý den absolvoval trasu rovnou téměř maratonské trati. Od každého občana cestou vybíral symbolický 1 dolar a celkem tak mohl nashromáždit až cca 25 000 000 $. Za 143 dní urazil neuvěřitelných 5 565 kilometrů. Terry se ale dlouho z tohoto úspěchu radovat nemohl. Musel běh náhle přerušit vzhledem k postupující rakovině, která se dostala až do plic. Přidal se zápal plic, tělo upadlo do kómatu a 28. června 1981 Terry zemřel. Všechny kanadské vládní budovy na jeho počest stáhly vlajku na půl žerdi, dokud neproběhl jeho pohřeb.

Terry se tak stal nejmladším držitelem nejvyššího civilního vyznamenání země, Řádu Kanady, a dodnes se na jeho počest běhají závody. Poprvé se takovýto běh uskutečnil v srpnu roku 1981, krátce po jeho smrti. Uspořádal ho kanadský podnikatel Isadore Sharp, jehož čtvrtý syn také zemřel na rakovinu. Výdělek z této akce věnoval na výzkum boje proti rakovině.

Letošní Běh naděje tradičně pořádá i Muzeum středního Pootaví ve spolupráci s Armádou České republiky. Účastníci se mohou těšit i na doprovodný program, který je pro ně připraven v letním kině a na kterém vystoupí mimo jiné Adam Mišík s kapelou a strakonické mažoretky. Přijdete i Vy podpořit dobrou věc?

Článek vznikl ve spolupráci strakonického MAXIMU.