22. výstup na Kleť
Přírodovědecká fakulta je pověstná svými rozličnými tradicemi. Jednou z nich je i každoroční výstup na Kleť. Na Den studentstva se všichni nadšenci vypraví od budovy Akademie věd v Branišovské ulici pod „odborným“ vedením směr nekonečné dálky a především zapadlé vesnické hospůdky.
Letos uvítaly všechny výletníky již v půl osmé ráno chlad a zatažená obloha. Počasí však nezabránilo početné účasti jak lidí, tak zvířat. Slíbený kůň nakonec nedorazil, ale psů přišlo víc než dost. Když se prostor před akademií zcela zaplnil, zjevil se i Eros (pro neznalé profesor Karel Prach) a po krátkém proslovu, který úspěšně zanikal v halasu okolo stojícího davu, zavelel k pohybu.
A uvidíme i Alpy…
Štrůdl se dal na cestu a Eros do počítání. Když zahrneme všechny, kteří absolvovali alespoň část cesty, počet účastníků by se i s těmi čtyřnohými vyšplhal ke dvěma stovkám. Už za Branišovem ale došlo na první trhání skupiny do jednotlivých výkonnostních a zážitkových kategorií a vzniklo tak i velice úzké čelo výpravy.
To udrželo tempo a jeho první členové dosáhli asi 25 km vzdáleného vrcholu Kleti zhruba třicet minut před naplánovaným časem výstupu, tedy kolem druhé hodiny odpolední. Někteří se ještě rozhodli učinit předvýstup na vrch Kluk, který byl při cestě k hlavnímu cíli. Větší část výletníků došla k úpatí Kleti až kolem třetí hodiny.
Všichni si již stihli povyměňovat donesené nápoje i prohodit pár vět se všemi známými. Výstup se tak jako vždy nesl v plně přátelském duchu a tentokrát ho většina zvládla ještě za světla. Hospoda na vrcholu se zaplnila „příroďáky“ a na odbyt šlo jistě nejen místní pivo „Kleťák“.
Jak Eros sliboval, byly vidět i Alpy, pokud jste tedy prohlédli hustou mléčnou mlhu. Na výhledy do kraje ideální den rozhodně nebyl, ale temný les v sivém oblaku byl nesmírně poutavou podívanou nejen pro romanticky založené duše.
Za námahu to stojí
Ti, kteří se nespokojili s nabídkou nápojového lístku na Kleti, pokračovali ve štaci do hospody v Plešovicích. Část unavených poutníků se vydala k prvnímu vlaku směr České Budějovice. Víčka ve vyhřáté soupravě ČD rychle klesala, kolena byla dávno olověná, ale tahle šílená výprava za to stála. Přinejmenším za sebe můžu říct, že jsem určitě překonala svůj prozatímní chodecký rekord, neboť přes 30 km na jeden zátah, to se opravdu nejde každý den.
A jestli se i vy chcete sdružit s novými lidmi a naplno si užít výjimečný sportovní výkon spolu s různými i zatím neobjevenými druhy lihovin, zakroužkujte si v kalendáři příští 17. listopad.
