Jidáš zradil podruhé – tentokrát maturanty

Právě na sociálních sítích se v posledních dnech rozvířila diskuze na téma, co vlastně mají maturující studenti vědět. „Poprask“ totiž způsobila jedna jediná otázka z didaktického testu z českého jazyka jarního kola letošní maturity. Dle následujícího textu měli studenti odpovědět na jasně danou otázku:

„Pane ministře,“ řekl Humphrey, „obviňujete ty nesprávné.“ Jak to myslí? nechápal jsem. „Pokud vím,“ pokračoval, „tak to byl jeden z vašich kolegů, kdo informoval Brusel o vašem plánu nakoupit hromadně britské textové editory – proto taky narychlo vydali tu směrnici.“ Takže takhle to je? Opět zrazen? A kolegou z kabinetu! Zatracený Basil Corbett! Když začnu myslet na Basila Corbetta,
hned mi _______ Iškariotský připadá sympatičtější. Basile Corbette, udav se těmi třiceti stříbrnými!
(J. Lynn, A. Jay; Jistě, pane ministře, II. část, upraveno)

Otázka:
Napište jméno biblické postavy z Nového zákona, které patří na vynechané místo ve výchozím textu:
_____________­________________________­_____

Onu údajnou petici jsem nakonec na internetu vypátrala pod názvem Petice za zmírnění kritérií hodnocení didaktického testu z českého jazyka v rámci MZ 2015. V době psaní článku měla 1024 podpisů a její celé znění naleznete zde. Autor petice nabyl dojmu, že maturita byla nepřiměřeně náročná, „zvláště pak pro studenty maturitních oborů učilišť“. Otázky byly nejasné a také „necitlivě provedené“, protože obsahovaly téma náboženství a dokonce zabití dítěte. Je zřejmé, že sám autor petice si je vědom, že neznalost Jidáše Iškariotského není pádným důvodem k odvolání, a proto užívá klasické fráze typu „nepřiměřená úroveň", „nepřiměřený způsob hodnocení“, „nedostatečný čas“, „nejasně definované otázky“ atd., aniž by tyto argumenty podložil. Na sociálních sítích došlo vzápětí k ostré diskuzi mezi studenty, kteří odpověď nevěděli a s největší pravděpodobností test ani nesplnili, a druhou stranou, která odmítla tuto neznalost omluvit.

Jidáš do češtiny nepatří

Zvláštně argumentují ti, kterým tato otázka nedá spát. Vlastně tím utvrzují zbytek diskutujících, jak chabé znalosti mají. „Znalost Bible se netýká češtiny,“ zaznívá z některých úst. Opravdu ne? Ze střední školy si pamatuji, že hodiny češtiny probíhaly ve dvou „verzích“ – gramatika a literatura. A právě v literatuře se v počátcích písemnictví probírala Bible, jako kniha, která svým vlivem utvářela dějiny. A nejde o to, zda ji vnímáme jako knihu faktů, nebo fikce, ale o to, že se jedná o světový bestseller. Bible byla oficiálně přeložena do 349 jazyků, údajně však existuje ve 2 123 jazycích. Do současnosti se jí celosvětově prodalo přes 6 miliard výtisků (údaj z roku 2013). Kdo by tedy tvrdil, že není součástí literatury, hrubě by se mýlil. Jidášova zrada je tak proslulá, že se objevuje i jinde, než právě v Bibli. Nikdo navíc po studentech nežádal zařazení verše do kapitoly, nebo vyjmenování evangelií, ale pouhou znalost jedné ze základních a nejznámějších postav z této knihy. Nedokáži pochopit, co se může konkrétně na této otázce zdát necitlivé – neobsahuje žádný urážlivý ani nenávistný podtext, a ani po studentech nežádá vyjádření v ohledu jejich víry.

Možná by se otázka lépe hodila do testu všeobecných znalostí, protože od studenta vyžadovala právě onen zmíněný všeobecný přehled, ale k odpovědi vedlo tolik indicií, až je s podivem, kolika studentům vadí. „Zrada, třicet stříbrných, biblická postava, Nový zákon, Iškariotský“ – toto mělo studentům poradit. Výmluva „nevím, že Jidáš měl příjmení“ tedy není na místě, pokud student znal Jidáše alespoň jako biblickou postavu, která „někoho“ zradila. Spornou, v ohledu souvislosti s češtinou, by mohla být otázka číslo deset. K úspěšné odpovědi bylo potřeba vědět, že „poprsí Pallady“ v básni Havran od E. A. Poa, odkazuje na řeckou bohyni moudrosti Pallas Athénu. Jednalo se tedy o všeobecnou znalost.

Jidáš za dva body

Z diskuze, která kolem otázky vznikla, by se mohlo zdát, že bodové hodnocení odpovědi, bylo nějak nadprůměrné. Avšak za správnou odpověď dostali studenti dva body z celkových padesáti, test obsahoval 32 úloh, na vyplnění bylo 60 minut. Hranice úspěšnosti byla stanovena na pouhých 44 %, tedy 22 bodů. I otázka týkající se Athény byla za jeden bod. Pokud tedy student nevěděl odpovědi na tyto sporné otázky, měl k dispozici dalších 30 úloh, kde mohl své znalosti demonstrovat. Je otázkou zda někomu, kdo neuspěl – odpověděl na 56 % a více otázek z testu špatně, „odpuštění“ neznalosti dvou odpovědí nějak pomůže.

Viník se musí najít, označit a ukřižovat

Primárním znakem českého národa je hledat vinu jinde, než u sebe. Nadáváme. Vždy a na všechno. Tentokrát se klasicky jedná o „chybu systému", celého školství a samozřejmě CERMATu. Rodiče neúspěšných maturantů a i sami maturanti hledají vinu všude jinde, jen ne u sebe. Zamyslel se někdo nad tím, že učitel danou látku probral, ale studenti si z ní nic neodnesli? Většina současných studentů totiž o znalosti nestojí a učitel jim je do hlavy násilím nevloží. A přesto za neznalost studentů mohou podle mnohých primárně učitelé a školství… Líní studenti provolávají, že „učivo je příliš těžké“, a tak se nároky rok od roku snižují, benevolence ze strany škol po nátlaku rodičů stoupá. V diskuzích se tedy ozývá: „Byli jsme ve stresu, času bylo málo!“.

Gymnázia vs. „učňák“

Další paradoxní petice, která se v souvislosti s letošní maturitou objevila, nese název Maturita pouze pro gymnázia. Název je více než výmluvný. Autorovi petice vadí, že maturitu má „každý dělník“. Jenže přiznejte si, kdo z vás nikdy v okolí neslyšel větu „Bez maturity nejsi dneska nic.“ Nad peticí se strhla lavina urážlivých a nenávistných komentářů z obou stran barikády.

A tak se stalo, že maturitní vysvědčení je nyní bezcenným papírem v rukou tisíců uchazečů o zaměstnání. Je dokladem o ukončení střední školy, nikoli o vědomostech. Jeho exkluzivita se dávno vytratila s množstvím lidí, kteří ho vlastní. Řešením by možná bylo, kdyby si zaměstnavatelé uvědomili a společnost (tedy my) přijala, že učňovský list svědčí (nebo by alespoň měl) o vědomostech vztahujících se k řemeslné zručnosti, zatímco maturitní vysvědčení o vědomostech teoretických. Proto by tyto dva „doklady vzdělání“ měly být při pracovním pohovoru na odpovídající pozici stavěny jako sobě rovné – výuční list kuchaře by měl doložit, že umí vařit, zatímco maturitní vysvědčení studenta obchodní školy má být důkazem toho, že ovládá základy účetnictví a ekonomiky.

Nikdo by po zedníkovi neměl chtít maturitní vysvědčení jenom proto, že současná společnost vnímá učně bez maturity jako někoho méněcenného. To, že řemeslníci a manuální pracovníci jsou v Česku bohužel nedocenění, především platově, je už tématem jiné diskuze. Nicméně právě vidina lepšího platového ohodnocení nutí některé žáky škol, hlásit se na učňovské obory s maturitou, ačkoli na studium mnohdy nestačí. Smysluplnost uvedené petice snad ani není potřeba komentovat.

Neznalost neomlouvá

„Jsem ATEISTA a proto nepotřebuji vědět kdo to byl JIDÁŠ!“
(http://www.statnimaturita-cestina.cz, citováno doslovně včetně chyby v interpunkci)
I takový se objevil argument v boji za zmírnění hodnocení. Avšak velmi trefně na toto odpovídá jiný komentář – „Když se tedy zeptám, kdo je prezidentem USA, odpovíš, že nejsi Američan, a tudíž to vědět nemusíš?“ Snah o omluvení vlastní neznalosti je spousta, avšak „opozice“ zastoupená z většiny studenty vysokých škol a starších ročníků se do „ufňukaných“ studentů tvrdě pustila. Tvrdí, že jediný, kdo si může sypat popel na hlavu, jsou sami studenti. A já s nimi naprosto souhlasím. Test (k nahlédnutí zde) jsem si zkusila, a ačkoli nesouhlasím s formou, jakou se znalosti českého jazyka testují, troufám si tvrdit, že byl natolik jednoduchý, že ho na 44% musel zvládnout každý, kdo se k maturitě hlásil. Nikde jsem si nepovšimla „necitlivého provedení“ otázek, natož nějakého „zabíjení dětí“ – pokud autor petice pochopil, že se výňatek z knihy k úlohám 25–28 týká zabíjení dětí, potvrzuje tím neporozumění textu.

Marečku podejte mi / my pero! – I na to by se měla maturita z češtiny ptát.

Nešťastně byl však na porozumění textu postaven prakticky celý didaktický test. Pouze jedna otázka se týkala nalezení vhodných synonym, jedna také určení čtyř autorů na základě stručného popisu jejich života a díla. U několika otázek se testuje, zda student umí v textu odhalit gramatickou chybu. Domnívám se, a nejsem jediná, že pokud by součástí maturity byl „prachobyčejný“ diktát, neúspěšnost studentů by prudce vzrostla. Na chabou znalost české gramatiky už upozorňují i učitelé vysokých škol. Jejich názor a vyjádření bychom do redakce měli získat do pátku, a poté vám ho přinést v dalším článku. Do té doby se k tomuto tématu můžete vyjadřovat vy. Zkoušeli jste si test? Jak byste uspěli?

A kdo je fanouškem nadsázky, může si pustit následující video