Cesta k islámu a zpět

Zástupci naší redakce se také zúčastnili, a tak mohl vzniknout i tento článek. Ve středu 7. ledna v podvečer se Kongresový sál Biologického centra AV ČR během několika desítek minut zaplnil k prasknutí a další zájemce, z nichž někteří cestovali opravdu zdaleka, už nebylo možno kvůli požárním limitům vpustit dále.

Zatímco se všichni usazovali, občas bylo možno zahlédnout mladou nakrátko ostříhanou ženu většinou hovořící s docentem Martinem Konvičkou, který se této tématice věnuje a zároveň byl hlavním organizátorem této přednášky.

Přednášku zahájil docent Konvička a krátce zmínil i onu tragickou událost, která se toho dne ve Francii udála, a kterou označil jako válku proti evropské kultuře. Vzápětí se však ujala slova Pavlína Bitarová a začala hovořit o svém životě, který je jak jinak velmi zajímavý. S maminkou Češkou a tatínkem Syřanem vyrůstala Pavlína ve dvou rozdílných světech. Přiznává, že i to bylo jednou z příčin, proč později konvertovala k islámu. Pocit, že nikam nepatří, ji provázel celé dětství. V Sýrii, kde vyrůstala do svých 11 let, byla vnímána dle svých slov jako „drzá Evropanka“, naopak v Čechách jako „usedlá Arabka“. Po rozvodu rodičů se s matkou vrátila do Československa, kde od té doby žila.

Později se přestěhovala do Brna, kde jako svobodná matka neměla úplně jednoduchý život. Ve chvíli, kdy potřebovala životní jistoty, se jí náhle otevřel ne úplně neznámý svět islámu. V přednášce Pavlína popisuje, co je většinou hlavním důvodem konvertování mladých žen k islámu. „Muslimové skutečně kladou důraz na rodinu a pospolitost. Lichotila mi jejich pohostinnost. Hovoří na rozdíl od západní společnosti o tom, že poslání ženy není jen v budování kariéry, ale v budování rodiny,“ vypráví Pavlína a už v této chvíli je z jejího hlasu cítit jakási hořká pachuť ironie. V mešitě k ní byli všichni milí a měla pocit bezpečí. Jednalo se o prvotní impuls k tomu, aby konvertovala. Jak sama říká, byla přesvědčená, že si může z islámu vzít jen to dobré, a to špatné prostě ignorovat.

O tom, jaké bylo její rozčarování, když po čase začala pronikat hlouběji do nitra islámské komunity, o svatbě s mužem, kterého do té doby viděla jenom dvakrát a o příkořích, která ji připravila pravidla islámu, hovořila Pavlína s naprostým nadhledem, špetkou hořké ironie a bylo znát, že je se svým vlastním osudem vypořádaná a ze své minulosti se poučila. Ke konci přiznala, že k opuštění islámské komunity jí vedlo mnoho věcí, se kterými nesouhlasila, nebo jí islám zakazoval, a v jejím rozhodnutí jí pomohla hlavně myšlenka na budoucnost její dcery. Ta by kvůli setrvání u islámské víry měla do budoucna velmi omezené možnosti.

Celý příběh Pavlíny a její cesty k islámu a zase zpět můžete shlédnout zde na youtube a udělat si tak na danou věc svůj vlastní názor.