Cesta k islámu a zpět

Fotografie: Lucie Kalousová

V den, kdy celou Evropou otřásl teroristický útok na redakci francouzského satirického časopisu Charlie Hebdo, se na půdě Jihočeské univerzity shodou okolností konala přednáška české exmuslimky Pavlíny Bitarové s názvem „Sloužila jsem zlu - Cesta k islámu a zase zpátky“.

Zástupci naší redakce se také zúčastnili, a tak mohl vzniknout i tento článek. Ve středu 7. ledna v podvečer se Kongresový sál Biologického centra AV ČR během několika desítek minut zaplnil k prasknutí a další zájemce, z nichž někteří cestovali opravdu zdaleka, už nebylo možno kvůli požárním limitům vpustit dále.

Zatímco se všichni usazovali, občas bylo možno zahlédnout mladou nakrátko ostříhanou ženu většinou hovořící s docentem Martinem Konvičkou, který se této tématice věnuje a zároveň byl hlavním organizátorem této přednášky.

alt Charlie Hebdo

Přednášku zahájil docent Konvička a krátce zmínil i onu tragickou událost, která se toho dne ve Francii udála, a kterou označil jako válku proti evropské kultuře. Vzápětí se však ujala slova Pavlína Bitarová a začala hovořit o svém životě, který je jak jinak velmi zajímavý. S maminkou Češkou a tatínkem Syřanem vyrůstala Pavlína ve dvou rozdílných světech. Přiznává, že i to bylo jednou z příčin, proč později konvertovala k islámu. Pocit, že nikam nepatří, ji provázel celé dětství. V Sýrii, kde vyrůstala do svých 11 let, byla vnímána dle svých slov jako „drzá Evropanka“, naopak v Čechách jako „usedlá Arabka“. Po rozvodu rodičů se s matkou vrátila do Československa, kde od té doby žila.

alt Pavlína Bitarová a Martin konvička

Později se přestěhovala do Brna, kde jako svobodná matka neměla úplně jednoduchý život. Ve chvíli, kdy potřebovala životní jistoty, se jí náhle otevřel ne úplně neznámý svět islámu. V přednášce Pavlína popisuje, co je většinou hlavním důvodem konvertování mladých žen k islámu. „Muslimové skutečně kladou důraz na rodinu a pospolitost. Lichotila mi jejich pohostinnost. Hovoří na rozdíl od západní společnosti o tom, že poslání ženy není jen v budování kariéry, ale v budování rodiny,“ vypráví Pavlína a už v této chvíli je z jejího hlasu cítit jakási hořká pachuť ironie. V mešitě k ní byli všichni milí a měla pocit bezpečí. Jednalo se o prvotní impuls k tomu, aby konvertovala. Jak sama říká, byla přesvědčená, že si může z islámu vzít jen to dobré, a to špatné prostě ignorovat.

alt Náhled prezentace

O tom, jaké bylo její rozčarování, když po čase začala pronikat hlouběji do nitra islámské komunity, o svatbě s mužem, kterého do té doby viděla jenom dvakrát a o příkořích, která ji připravila pravidla islámu, hovořila Pavlína s naprostým nadhledem, špetkou hořké ironie a bylo znát, že je se svým vlastním osudem vypořádaná a ze své minulosti se poučila. Ke konci přiznala, že k opuštění islámské komunity jí vedlo mnoho věcí, se kterými nesouhlasila, nebo jí islám zakazoval, a v jejím rozhodnutí jí pomohla hlavně myšlenka na budoucnost její dcery. Ta by kvůli setrvání u islámské víry měla do budoucna velmi omezené možnosti.

Celý příběh Pavlíny a její cesty k islámu a zase zpět můžete shlédnout zde na youtube a udělat si tak na danou věc svůj vlastní názor.