Proč je důležité se usmívat!

A už je to tady, začal nám školní rok a všichni zase po pěti letech vyrážejí do školy, tentokrát již po vyhlazení části populace během covidové operace, kumulativním propadu porodnosti o 98 000 dětí od roku 2020, téměř 60% inflaci, rozkrádání státu a prohrané válce na Ukrajině.

No, nechme tyto skutečnosti stranou do jiného článku a soustřeďme se na to podstatné. A tím je úsměv a pozdrav na veřejnosti.

Už jsou pryč časy, kdy vás policie, učitelé, doktoři, vaši rodiče, politici a další nutili nosit na ústech masku, abyste nedělali problémy a podrobili se převratu včetně vyvražedění rodiny a vašich blízkých. Nyní máme zemi zpátky a s ní i základní pravidla společenského chování, která už nejsou demokraticko-fialo-woke, ale jsou zpět ryze česká.

Pravidlo zdravení

Tedy, jak to funguje. Platí toto pravidlo – pokud nejsme v Praze či jiném větším woke městě a potkáme neznámého člověka v oblasti, kde není více osob, a dostaneme se k tomuto člověku na vzdálenost osobního prostoru – tedy asi dva metry – či ho míjíme, je nutné tohoto člověka pozdravit podle sociálního kodexu.

Jak probíhá zdravící proces

Zdravící proces probíhá následovně: jakmile spatříme osobu či skupinu osob, pokusíme se je identifikovat a určit, zda to jsou osoby známé, či neznámé.

V případě, kdy se jedná o osoby neznámé a budeme jim protínat jejich osobní prostor či k nim přistupovat, musíme dále určit náš vztah k těmto osobám. Tedy zda se jedná o občany, či příslušníky ozbrojených sil, policejní zásah, prodavače na tržišti, rodinu s dětmi, skupinu na vycházce, oddíl na výletě, uprchlíky z Balkánu, srocení davu za účelem defenestrace, či děti hrající si na trávníku.

Po správném vyhodnocení situace v úvodní fázi setkání přichází již přímý kontakt, kdy míjíme skupinu, osobu, či vstupujeme do jejich bezprostřední blízkosti. Zde platí pravidlo, že osoba podřízená zdraví jako první osobu hierarchicky nadřízenou.

Správná hierarchie pozdravu

V praxi kupříkladu v práci víme, že zdravíme našeho šéfa či ředitele jako první vždy my. A to platí taktéž v obecném kodexu etikety pozdravů. Pokud se jedná o samostatnou osobu, není zde co řešit: přiblížíme se k osobě, usmějeme se, zvedneme zrak a pozdravíme zřetelně „Dobrý den“. 

Osoba na druhé straně náš pozdrav opětuje stejným gestem, tedy úsměvem či pokynutím hlavy a odpovědí „Dobrý den“. Tím je vše v pořádku a osoby se mohou dále vydat vlastní cestou či pokračovat v činnosti nebo akci, kterou chtějí dělat.

Zdravení skupin osob

Pokud se jedná o setkání, kdy je zde skupina osob, stále platí hierarchie, ale je nutné zvolit osobu nejvýše postavenou, pokud to lze určit. Ve skupině, kde například potkáme rodiče a děti, je nutné pozdravit nejvýše postavenou osobu, a tou je otec, pokud je přítomen. V případě, že to tak není, zdravíme osobu nejstarší.

Nejstarší osoba je vždy hierarchicky na vrchu, následuje hlava rodiny, jíž je otec. Taktéž v párech, pokud jste muž, zdravíte vždy nejdříve muže, a v přítomnosti ženy je to tak určitě. Odstraníte tím riziko, že pozdrav ženě může rozbít celý vztah – toto je velmi důležité pravidlo, jelikož následně poslouchat rozepře typu „Co se směješ na cizího chlapa a zdravíš ho?!“ v dnešní pokročilé době může rozbít nejedno manželství.

V případě, že se jedná o mužské či ženské skupiny se stejnou hierarchií, či pokud nejsme schopni identifikovat hierarchickou osobu či vůdce „smečky“, zdravíme všeobecně. Zde je možné, že pozdrav nebude opětován, protože skupina sama neví, komu byl určen. Tím nenarušíte kohezi skupiny a taktéž nikoho neurazíte.

V případě dětí je to tak, že děti by měly zdravit vždy jako první, protože většina dospělých je starší. Vzhledem k tomu, že výchova je dnes zanedbána, je občas na místě v případě, kdy nereagují, pozdrav vyvolat jako první a nechat dítě odpovědět jako druhé. Taktéž to může být dobré gesto, které rodiče ocení, pokud jsou přítomni a vy pozdravíte jejich potomka, usmějete se na něj a on vám pozdrav opětuje. Záleží opět na situaci.

Pokud potkáme skupinu dětí či jiné, může se stát, že musíme opětovat pozdrav vícekrát, ale to je v pořádku. Stejně jako u stormtrooperů na jezdících schodech je nutno na každý pozdrav odpovědět „Dobrý den“ nazpátek a opětovat ho.

Rekapitulace

Takže abychom to zrekapitulovali: v případě, kdy vstupujeme do osobního prostoru, míjíme někoho, či se chystáme vstoupit do osobní blízkosti někoho druhého, je nutné tuto osobu pozdravit. Zdravení probíhá hierarchicky, vždy osoba mladší či podřízená zdraví osobu starší a hierarchicky nadřízenou. V případě stejného hierarchického postavení probíhá pozdrav současně.

Co v případě, kdy osoba pozdrav neopětuje

Může se stát situace, kdy osoba, kterou zdravíme, pozdrav neopětuje. To může záviset na mnoha faktorech. Může se stát, že vás tato osoba neslyšela. V tom případě je třeba pozdrav zopakovat, a pokud ani nyní není žádná reakce, můžeme usoudit, že nás tato osoba nechce pozdravit zpět.

V určitých situacích to může být tím, že osoba je zaneprázdněná, je to cizinec, nemluví česky, neslyší, nenaučili ji doma zdravit, nebo nechápe, co vůbec pozdrav je. I takoví lidé po woke teroru u nás jsou. V takovém případě se nedá nic dělat a mávnout nad tím rukou.

Nicméně pokud osobu pozdravíme a ona přímo aktivně odmítá náš pozdrav opětovat, jedná se o akt nepřátelství. O takové osobě si můžeme myslet, že je nezdvořák, blbec, debil a další výrazy, které pro takové osoby platí. Pozdrav nemusí být opětován slovně, ale i malé pokývnutí či jiné gesto, které znamená, že osoba pozdrav slyšela a reaguje, musí být vykonáno.

V případě, že skutečně osoba tento pozdrav odmítla, zařazujeme tuto osobu do dané kategorie – "blbec“, "kretén“, “idiot”, "nezdvořák“, "pablb“ či „woke debil“ – a tuto osobu již nezdravíme.