10 rad, jak se bránit proti covid šikaně venku, doma i ve škole.

Rozmohl se nám tu v posledních letech takový nešvar a tím je covid šikana. Říkáte si asi, co je to za nový druh šikany? A proč je v posledních letech tak oblíbená? Nebylo dříve lepší šikanovat lidi třeba kvůli jejich vzhledu nebo kvůli tomu, že jsou chudí a slabí? Copak už tyto staré formy šikany neplatí? 

Ale kdepak, samozřejmě že platí ale všechny výše zmíněné způsoby byly tak hrozně zastaralé a nemoderní. Dnes žijeme v moderní době, kde jsou tyto formy šikany systematicky tvrdě odsouzeny a řádně postihovány - stačí se na někoho podívat a už vás obviní z rasismu. Tudy cesta dnes již nevede. Proto bylo nutné vymyslet něco nového, abychom mohli lidem znepříjemnit život a šikanovat je bez hrozby, že nás někdo udá nebo že by se oběť mohla bránit. V dnešním díle našeho naučného cyklu - „Jak se z toho nezbláznit” si posvítíme na tento fenomén a pokusíme se ho rozklíčovat. 

Pojďme ale popořadě. Co je to vlastně ten covid? Při hledání definice musí člověk zabrousit do rozličných slovníků a naučných časopisů. Někde je covid definován jako virové onemocnění, které se podobá chřipce, jinde jako onemocnění postihující převážně starší, někde se jedná o virus, který vymýtil půlku Evropy, rozpoutal válku na Ukrajině, zavedl cenzuru a hlavně přispěl do společné pokladny, abychom se všichni měli lépe a mohli si užívat výdobytků naší společné práce pro společnost - t.j. zbankrotoval stát. 

Ač se to může zdát nelogické, všechny tyto definice jsou správné! Tento virus je skutečně tak specifický a nevyzpytatelný, že by sám o sobě měl mít vlastní televizní pořad nebo alespoň talk-show. Představuji si to jako otevřené pódium, společně s blikajícím neonovým nápisem - COV NIGHT SHOW! Moderátorem by mohl být Václav Moravec anebo Stephen Colbert.

To jsem trošku odběhl ale pojďme zpátky k té definici. Jak tedy definovat covid u nás? V našem podání lze říci, že covid napadá převážně jedince, kteří se deset let nevěnovali svému zdraví, seděli v kanceláři a jsou obézní kam až oko dohlédne. Tito lidé, kteří se nestarali o svoje zdraví, jedli nezdravě a neustále se váleli na gauči u televize, najednou dostali strach, že jejich chatrné zdraví bude ohroženo tímto smrtícím virem. Proto je nenapadlo nic lepšího, místo aby třeba dělali něco se svojí životosprávou, zavřít všechny ostatní doma a vybíjet si na nich svůj strach a zlobu, jak to ostatně dělali už mnoho let předtím. Najednou jsou to právně oni, kteří všem radí, jak se mají proti tomuto viru bránit a jak jim chtějí pomáhat. Bohužel to tak opravdu není, těmto lidem jde hlavně o vlastní záchranu.

Po tomto úvodu, když již všichni víme a chápeme, co se tu děje, si pojďme říci, jak se proti této nově objevené formě šikany bránit.

1) Přestaňte poslouchat covid blbečky

V první řadě obrany je nutné tyto covid blbečky a idioty, co si hrají na morální autority nebo inteligentní populaci, přestat poslouchat. Ano, je to těžké, jelikož dnes v době masových medií a sociálních sítích, mají tito jedinci velký dosah a zvlášť pro jejich ego se této pozice nechtějí vzdávat. Stejně tak je těžké si to přiznat u lidí z našeho okolí, o kterých jsme si mysleli, že jsou inteligentní nebo nesobečtí. No, každý se může mýlit a dozrát některým lidem trvá až do stáří a někomu se to nepovede vůbec.

Jak tedy přestat tyto blbečky poslouchat? V první řadě je potřeba nenechat je vám neustále něco sdělovat. V případě, že se jedná o MHD použijte sluchátka a zkrátka neposlouchejte. Pokud se jedná o internet, přestaňte číst média, jejíchž inteligenční koeficient publika se rovná salátové okurce po jarních mrazících. Do této kategorie spadá taktéž Twitter, Facebook, Novinky, Idnes a téměř jakákoliv mainstream diskuze nebo sekce komentářů na českém internetu. 

Ne každá věc, co se píše, je pravda a zvlášť, pokud vám to někdo píše zdarma, nezištně a pouze pro vaše hezké oči (a pro zisk z reklamy nebo prodeje vašich osobních údajů všem, kdo si řeknou). V případě televize prostě přelaďte, využijte trošku vaší energie a stáhněte si filmy nebo hudbu přímo do počítače. Trvá to asi 5 minut a omezíte tím poslouchání blbostí a reklam až o sto procent! A to se už vyplatí. 

Stejně tak vaši rádoby učitelé, opravdu si myslíte, že někdo, kdo vám něco říká přes Zoom, má nějakou autoritu? Bohužel, tak to opravdu není, tito lidé pouze papouškují, co je někdo naučil a nemá to žádnou přidanou hodnotu. Přestaňte tyto lidi respektovat. To, že je někdo postavil do funkce opravdu neznamená, že mají mozek nebo intelektuální kapacitu nezávisle myslet a vy je nemusíte poslouchat. Máte stále volbu. 

2) Bavte se s ostatními a nebojte se ptát

Taky vám někdy přijde, že se u nás vytratilo umění diskuze? Je až zvláštní, jak společně s příchodem covidu diskuze zmizela a od té doby pořád ne a ne se vrátit zpátky. Místo toho se nám tu naopak objevily staré známé praktiky, jako je cenzura a pošlapávání jakéhokoliv jiného názoru. O čem to svědčí? Je to pouze připomínka toho, že někdo nechce, aby se lidé ptali na velmi nepříjemné otázky, například: „Proč jste nic nedělal, když to máte v popisu práce? Jaktože jste utratili všechny naše peníze, které měly být na důchody, penze a sociální služby v dalších letech? Odkud máte to nové auto a ten barák na Mallorce?" Všechny tyto otázky jsou jistě palčivé ale mnohem důležitější je bavit se o tom, jak támhle vedle člověk nemá roušku. Ty nahoře totiž těžko dokážete přimět k odpovědnosti ale na tom chudákovi od vedle si to můžete pořádně vybít. Ten se bránit nebude.

Tomuhle se musíme vyhnout, přestaňte mlčet a začněte se ptát. Je velmi těžké ignorovat otázky, pokud člověk před vámi fyzicky stojí, na internetu je to mnohem snazší. Proto nás další bod zavede do starých známých časů.

3) Přestaňte fungovat online

Možná si toho už někdo všiml ale ne všechno funguje online lépe než v reálném světě. Například, diskutovat online je skutečně neuvěřitelně ubíjející a neefektivní věc. V reálném světě vyargumentujete s druhou stranou vše za 20 minut a jste schopni se domluvit nebo pochopit, co chtěl říct. V diskuzní místnosti na internetu to po 20 minutách vypadá asi tak, že druhá strana je naštvaná, většina ostatních nevnímá nebo si hraje na mobilu, podstatná část argumentů nebyla řečena nebo se oponent nemohl dostat ke slovu, a ten, kdo chtěl, tak prostě přeskočil většinu toho, na co nechce odpovídat. 

Nechybí vám po těch dvou letech normální lidská společnost? Nebo vám stačí, že se můžete každý den přitulit k televizní obrazovce, telefonu nebo počítači? To přece není život, kdo zažil ještě normální dobu, tak mi dá za pravdu. Pokud nemůžete za ostatními fyzicky dojet, využijte alespoň telefon nebo mu pošlete dopis. Volejte si, nepoužívejte WhatsApp nebo Messenger. Přestaňte používat zkratky, pište dopisy, vraťte se zpátky k e-mailu a snažte se co nejvíc s lidmi normálně mluvit. Vysvětlujte svoje myšlenky, názory a proboha, přestaňte se urážet a blokovat. To, že někoho zablokujete, nikdy nic nevyřešilo. 

Čím víc se budete toto pravidlo dodržovat, tím lépe se budete cítit vy i ostatní. Zmizí frustrace a taktéž vztek a agresivita, přirozeným důsledkem bude následně i zlepšení vztahů. To nás přesouvá k doporučení číslo čtyři. 

4) Přestaňte se navzájem nenávidět 

Ač je těžké uvěřit, že se toto pravidlo musí někam psát, je velmi důležité si to připomenout. Přestaňte nenávidět svoje okolí a lidi kolem sebe. Bez toho se nedá moc pokračovat a stejně tak společnost sama to bude mít velmi těžké. Samotná nenávist není nic špatného, pokud někdo dělá nehezké věci, je to přirozená reakce na křivdu kolem nás. Bohužel se ale jedná o destruktivní emoce, které ničí i vás samotné. Pokud to skutečně nechcete všude kolem zapálit a chcete tu pár let žít, tak musíte s ostatními spolupracovat. Ke spolupráci patří důvěra ale i zodpovědnost a pokud někdo vaši důvěru zklame nebo ji poruší, tak máte právo na to, aby tento člověk byl potrestán. To, že se to v současnosti neděje je bohužel smutné ale třeba časem na to někdo taky dojde a vrátí se právo zpět z říše zapomnění.

Pro každého je určitě moc těžké, přenést se přes tyto věci ale například děti nebo mladiství většinou nejsou špatní, oni se to učí až postupem času, protože se setkávají s dospělými, kteří svoje komplexy neřešili velmi dlouho a následně je předávají dál. Tento řetězec je potřeba rozbít a prvním krokem k tomu, je přestat nenávidět vaše okolí. Do toho, zkuste to. Uleví se vám i ostatním.

5) Začněte spolupracovat s ostatními

Když jste nyní přestali vyzařovat svoji nenávist a vztek vůči ostatním, můžeme konečně přejít k dalšímu velmi důležitému bodu a tím je pomáhání si navzájem a spolupráce. V dnešní společnosti, kdy máte na Instagramu tisíce přátel, kteří vám mile rádi všechno lajknou a pošlou srdíčko ale v realitě pro vás nehnou ani prstem potřebujete i nějaké živé lidi s kterými se budete stýkat. Proto tato rada zní - spojte se svými přáteli a začněte spolupracovat. 

Pokud žádné přátele nemáte, oslovte někoho ve vašem okolí, kdo je stejně opuštěný, jako jste vy. Nebojte se, mnoho lidí je na tom úplně stejně jako vy. Všichni jsou rozvedení, opuštění a čekají, až je někdo osloví a bude se jim věnovat. V dnešní kritické situaci se hodí mít kolem sebe společnost. Už i skupinka o dvou členech vám dá velkou sílu, kdy můžete společně porušovat opatření, která se vás chystají zničit, může vás upozornit, pokud se blíží nepřátelská jednotka s injekcí v ruce a taktéž vám může pomoci uprchnout nebo opatřit jídlo, když vás blázni chytí a zavřou do izolace nebo na jednotku intenzivní péče pro vaše vlastní dobro. S hledáním přátel můžete začít velmi rychle, klidně i tady pod článkem můžete nechat komentář či najít jiné místo. Tím přicházíme k našemu dalšímu bodu, který bude o hledání alternativ. 

6) Hledejte alternativy

Ano, už teď to slyším a plně s vámi souhlasím. Je to složité, obtížné a nepříjemné. Prostě, pokud jste zvyklí na svoji léty ověřenou hospodu či službu jako je Google, Microsoft, Český rozhlas nebo Twitter, tak je prostě nemožné najít alternativu. Tyhle služby či místa jsou prostě skvělá, všichni je používají, a kdybyste začali používat cokoliv jiného, tak to prostě není ono. Grafika není tak propracovaná, ovládání je trošku jiné, poloha vám nevyhovuje, nejsou tam všichni vaši přátelé, není to tak cool, občas to vypadává a prostě ta energie, kterou do toho musíte vložit, se vám nevyplatí.

Naprosto s vámi souhlasím. Tento těžký krok do neznáma je strašidelný, ale doporučuji ho zkusit. Zvlášť nyní, kdy se naše země rozpadá a všechno jde z krize do ještě větší krize. Přestaňte používat služby, co vám vymývají mozek - používejte alternativy, například Rumble.com, Bing, Odysse. Nečtěte stále ty samé žvásty od několika vymletých mozečků ze Seznamu nebo Novinek. Najděte nové zdroje jako jsou například Ocemsemlci.cz nebo Radiouniversum.cz, InovaceRepubliky či ZměnaMatrixu. Zajímejte se, zda existují alternativy a hledejte ve svém okolí. 

7) Shlukujte se

Hledání alternativ ve svém okolí nás přivádí k bodu číslo sedm. Shlukování. Nevím, zda tuto aktivitu všichni znají, ale během minulých let to byla velmi sporná aktivita, která vyvolává emoce. Na jednu stranu, rozumím starosti ostatních ohledně jejich zdraví a šíření smrtelného viru, na druhou stranu ale zatím za ty dva roky nikdo ze shlukování neumřel, a pravdivě řečeno, spíš dostanete obuškem nebo pepřákem do obličeje, než by vás tam někdo nakazil. Proto je potřeba tuto aktivitu znovu obnovit. 

Začněte občas postávat venku na ulici nebo před školou. Dívejte se kolem sebe a občas třeba i někoho pozdravte, zeptejte se: „Jak se máte?” či „Co jste celé ty dva roky dělali, kdy jsme neviděli?”. Je to osvěžující, a když budete postávat déle než tři minuty nebo vás nevyžene strážník či těžkooděnec, možná zahlédnete i někoho známého, jak se s kapucí, nasazeným respirátorem a brýlemi plíží ulicemi, aby se mohl dostat ke svému počítači a psát zase ty poplašné zprávy, jak musíme všechny zavřít a týrat doma. Když jsme u toho týrání, znáte například Volnezony.cz? Taková zajímavá stránka, kde jsou lidé, kterým nepřijde normální, aby vás v restauraci lustrovali, jestli jste loajální straně. Celkem užitečná v určitých chvílích. 

8) Zajímejte se, co se vlastně stalo.

Když už tak postáváte v tom hloučku, nikdo neumírá, ani těžkooděnci se nestarají o vaše zdraví s obuškem v ruce, máte nyní chvíli času vydechnout, zapálit si cigaretku a přemýšlet - co se to vlastně stalo? Tahle otázka je velmi zajímavá a určitě bych se jí nebál pokládat co nejvíce lidem, zvláště těm, kteří vám tak rádi dva roky radili a zavírali vás doma. Zajděte za nimi, optejte se a snažte se zjistit, co to vlastně bylo. 

Je to takové zajímavé cvičení a určitě pomůže hodně v budoucnu. Já osobně můžu pouze doporučit třeba časopis Radix, kde jsou ty věci dobře probrány. Zbytek je ale už na vás a vašem kolektivu, abyste se navzájem dobrali nějaké pravdy - zvlášt, kdo uklidil ty mrazáky z ulic, tahle otázka mě vždycky hrozně pálila, protože mrazáků je málo a na ulicích přece nejsou zásuvky… No nic, pokračujme k našemu předposlednímu bodu. 

9) Vraťte se k tomu, co fungovalo

Všechny novinky nejsou vždy pozitivní a pokrok občas může vést i o pár kroků zpět, a to ať už úmyslně, či nikoliv. Je správné zkoušet nové věci ale stále je třeba mít na paměti, že tyto věci vám v první řadě mají usnadnit život a nikoliv ho zničit. Opravdu všechny tyto nové věci, metody, paradigmata či technologie usnadňují všechno ve vašem životě?

Pokud ano, určitě je dobré je používat, ale pokud třeba cítíte, že dříve věci možná měly také nějaké opodstatnění, nebojte se k tomu vrátit. Není na tom nic špatného, psaný dopis, výlet do přírody, blbnutí s kamarády u vody, hraní karet, odpojení se od internetu a cokoliv dalšího co bylo dříve nemusí být špatné. Zamyslete se nad tím, zda některé věci dříve nebyly více produktivní a zda některý pokrok není spíš krokem zpět. Je to na každém z vás ale musíte vědět, proč tyto věci používáte či děláte, a nemělo by to být pouze ze zvyku či moderního trendu. Podívejte se trošku do historie a možná najdete několik zajímavých analogických - mohu doporučit například dílo 1984 či období Druhé Světové Války, popsané Čapkem v románu Bílá Nemoc. 

10) Nevzdávejte to!

Posledním mojí radou pro každého je - nevzdávejte to! Nic není ztraceno a vždy po zimě přijde léto. Ano, jsme v neuvěřitelném pr*seru, ale to jsme byli dříve taktéž a vždycky jsme se z toho dokázali nějak oklepat. Není na místě propadat depresím či si sypat popel na hlavu, jsme lidé a děláme chyby. 

Slavný filozof jednou prohlásil: „Není hrdinství být neomylný, pravým hrdinou je ten, kdo dokáže svoje chyby přiznat a poučit se z nich." Proto je to i na vás, nebojte se dělat chyby ale poučte se z nich a hlavně pokračujte dál, nic není ztraceno a lze se vrátit do časů, kdy tento systém fungoval. Když se budete řídit těmito radami, půjde to lépe a snad i ostatní kolem vás změní svůj pohled na věc. Držím palce.