Zabrusme na chvíli do naší historie
Nedávno jsem navštívil muzijní výstavu v národní památce a byl jsem překvapen, jak zajímavý výklad historie jsem tam našel. Člověk by čekal, že historie České Republiky bude celkem jasná, ale patrně není.
Zabrousme tedy do historie a podívejme se, jak to všechno začalo. Vynechám zde období od osídlení Kelty přes Velkomoravskou říši, praotce Čecha, Přemyslovce, Karla IV., Bílou horu i Habsburky a zamířím rovnou na konec 19. století, do Rakouska-Uherska.
Rakousko-Uhersko
Níže můžete vidět mapu s hranicemi Rakouska-Uherska v roce 1911. Tyto hranice zahrnovaly i české země – Čechy, Moravu a Slezsko. Pod nimi leží Rakousko, které sahalo až k Terstu u moře a k Tridentu v Itálii. Vpravo vidíme velké Uhersko, na jehož území leží dnes mimo jiné Slovensko, Chorvatsko a Slovinsko. Nad Uhrami je Halič. To bylo území patřící k Rakousku, zahrnovalo mimo jiné okolí Krakova, Tarnova a Lvova. Západní část Haliče dnes spadá do Polska, jižní do Ukrajiny. Halič připadla Habsburské monarchii v roce 1772, při prvním dělení Polska.
Taková byla situace před první světovou válkou, která začala v roce 1914. Trvala čtyři roky a po jejím skončení se Rakousko-Uhersko rozpadlo. Bylo ustanoveno Československo.
Vznik Československa
Po první světové válce vzniklo Československo a jeho prvním prezidentem se stal T. G. Masaryk. Stát měl zhruba 13–14 milionů obyvatel a zahrnoval Čechy, Moravu, Slezsko, Slovensko (dříve součást Uher) a Podkarpatskou Rus. Československo tedy vzniklo po pádu Rakouska-Uherska z českých zemí, z části Slezska (zbytek připadl Polsku) a z Podkarpatské Rusi, která je dnes součástí Ukrajiny.
Protektorát Čechy a Morava
Třicet let po vzniku Československa přišla v roce 1938 Mnichovská dohoda. Pohraniční sudetské oblasti se staly součástí německé Třetí říše a vznikla druhá republika, která trvala jen půl roku.
V roce 1939 se Slovensko odtrhlo a byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Jak je vidět na mapě níže, Německo zabralo prakticky celé pohraničí: dnešní Karlovarský, Ústecký a Liberecký kraj, velkou část Královéhradeckého, Plzeňského, Olomouckého a Moravskoslezského kraje a menší části Jihočeského kraje, Vysočiny, Pardubického a Zlínského kraje.
Obnova Československa po roce 1945
Dne 5. dubna 1945 vznikl Košický vládní program. Zformovala se Národní fronta Čechů a Slováků, vznikaly národní výbory, došlo ke znárodnění klíčového průmyslu, ke konfiskaci majetku Němců, Maďarů a „zrádců“, k spojenectví se SSSR a ke slibu rovnosti Čechů a Slováků.
- května 1945 vznikla vláda v Praze, protektorát i slovenský stát zanikly. Sudety se vrátily Československu a v letech 1945–1946 proběhlo vysídlení většiny Němců na základě Benešových dekretů. Stát se stal téměř národním státem Čechů a Slováků.
- května 1946 se konaly volby do Ústavodárného národního shromáždění. Zvítězila KSČ v čele s Klementem Gottwaldem.
V únoru 1948 následoval komunistický převrat, při kterém KSČ převzala moc. 9. května 1948 byl formalizován lidovědemokratický režim novou ústavou a Klement Gottwald se stal prezidentem.
V roce 1960 vznikla Československá socialistická republika (ČSSR). Po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 byla vytvořena československá federace. Po rozpadu sovětského bloku vznikly 1. ledna 1993 samostatná Česká republika a Slovenská republika. A to trvá až do dnešního roku 2026.
Česká Republika se stále skládá z Čech, Moravy a Slezska – z českých zemí. Hlavním městem je Praha. Má čtrnáct krajů: Hlavní město Praha, Středočeský, Jihočeský, Plzeňský, Karlovarský, Ústecký, Liberecký, Královéhradecký, Pardubický, Kraj Vysočina, Jihomoravský, Olomoucký, Zlínský a Moravskoslezský kraj.
Zřízení je demokratická republika, úředním jazykem je čeština, populace činí zhruba 11 milionů. Máme svobodné volby a garantovanou svobodu projevu. Součástí ústavního pořádku je Listina základních práv a svobod. Práva chrání soudy.
Česká Republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Dodržuje mezinárodní závazky.
Odkud jde moc (čl. 2 Ústavy)
- Lid je zdrojem veškeré státní moci.
- Vykonávají ji orgány moci zákonodárné, výkonné a soudní (dělba moci).
- Přímo jen tam, kde to stanoví ústavní zákon.
- Státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.
- Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
A to stále platí.
