Putování za Kelty

Nedávno jsem se dostal na velice zajímavé místo, a to v podstatě omylem. Máme občas velmi špatně značené turistické trasy a jak se nedívám nebo čučím po krajině, tak občas sejdu z cesty nebo si nevšimnu odbočky a zabloudím. To se stává často. Pokud nejste na horách, je to relativně v pohodě, ale když to pak máte šlapat zpátky nahoru do kopce, je to opravdu náročné – a se spoustou klení.

Nicméně v tomto případě to nebylo v kopcích, ale na velmi rovinaté krajině. Došel jsem na podivné kruhové místo. Nikde nic, až na malou tabulku, která mi zvěstovala, že zde stálo starodávné keltské hradiště – takzvané oppidum.

Wow, řekl jsem si a rozhlížel se po krajině. Tak tady to tedy bylo. Naši předci, ze kterých nyní pocházíme, tu dříve žili na hradišti a provozovali keltské zvyky. To muselo být něco – lovit divou zvěř, chodit za druidy, osívat pole, sekat hlavy nepřátelům a vystavovat si je na zápraží, nebo dělat oběti v lese na oltářích.

Keltská božstva

Šel jsem to prozkoumat a první tabulka, na kterou jsem narazil, popisovala božstva, která Keltové uctívali. Dočetl jsem se, že dříve uctívali mnoho božstev. Známý u nás byl bůh Cernunnos, patron zvířat a přírody. Následoval bůh ochrany, obchodu a války – Teutates. Po něm Lugh – bůh slunce, řemesel, kouzel a umění. Další byla Epona, bohyně jezdectví, a poslední známý Esus – bůh dobroty a rostlin.

Muselo to být vskutku dobrodružné, když jednotliví druidové obstarávali obřadní místa, takzvané kulty a snažili se udržovat dobré vztahy s jednotlivými božstvy pomocí obětí a starodávných rituálů. Povězme si o nich něco více.

Druidové

Samotní druidové, jak se taktéž v tabulkách dočtete, byli pro starověké Kelty nejvyšší kněžskou a vzdělávací vrstvou. Tvořili elitu společnosti hned vedle válečníků a jezdců a měli obrovskou autoritu. Jejich vzdělání a učení se předávalo pouze ústně, nikoliv psanou formou, a proto byla ztráta druida pro celý kmen či kult obrovskou újmou.

Jejich hlavní činnosti zahrnovaly vedení obětí a kultu, soudnictví, uchovávání ústní tradice, mýtů a zákonů, věštění, léčitelství a poradenství elitě. Umíte si tedy představit, že druidové skutečně zastávali významnou pozici mezi dřívějšími Kelty.

Ekonomika a řemesla

Ohledně ekonomiky a řemesel jsem se dočetl, že Keltové v Čechách razili vlastní mince – zlaté i stříbrné –, často napodobující makedonské vzory. Kováři a kovolitci pracovali s místními i dováženými surovinami a vyráběli zemědělské nářadí, hřebíky, spony i luxusní zboží. Specializované bylo i kamenictví, které produkovalo rotační žernovy z kvalitního kamene, a zpracování jantaru, z něhož vznikaly ozdoby.

Obchod tvořil druhý pilíř keltské ekonomiky a byl úzce propojen s řemeslnou výrobou. Oppida ležela na důležitých dálkových cestách, zejména na větvích jantarové stezky, která spojovala Balt se Středomořím. Z Čech se vyvážely železné výrobky, šperky, keramika a žernovy, zatímco dovoz zahrnoval luxusní zboží ze Středomoří (bronzové nádoby, víno), sůl a další suroviny. Trhy na oppidách sloužily nejen k výměně místních produktů, ale i k redistribuci zboží mezi okolními vesnicemi a vzdálenějšími oblastmi.

Pářící zvyky Keltů

Jak jsem prozkoumával další místa, říkal jsem si, jaké asi byly pářící zvyky Keltů. Zda chodili na rande jako dnes, nebo lovili ženy někde v jeskyních a vozili je domů svázané na koních jako trofeje. Bohužel, historické prameny o tom příliš nereferují. Dočteme se pouze, že uctívali bohyni Matku, takzvaný Kult Matky-bohyně a plodnosti či Matres. Taktéž víme, že manželství bylo patrně více mocensko-ekonomickým prvkem, kdy jednotlivý náčelníci kmenů mezi sebou uzavírali svazky pro zvýšení svého vlivu. Je otázkou, zda byli taktéž ženské keltské válečnice ale možné by to bylo.

Když se dnes člověk podívá kolem, možná to není ani zase tolik rozdílné. Lidé rádi poslouchají metal a rock, mají různé erbovní nápisy, rádi se tetují a u někoho můžeme vidět dlouhé vousy nebo vlasy svázané do copu. Tak možná v nás stále něco zůstává z keltské kultury.