Jak jsme na tom se stravováním?

"Jak jsme na tom se stravováním?" Tahle otázka mě napadla, když jsem nedávno projížděl na kole krajinou a zkoumal po kompletním kolapsu toho jejich „konstruktu“ s covidem, co se skutečně změnilo. Ve zkratce můžu konstatovat, že kromě Prahy a pár vytipovaných koridorů, důležitých pro evropskou obrannou či ekonomickou síť, nic moc. 

Všude je to stejné, než se všichni zbláznili a začali po sobě házet viry a injekce. Přesto jsem si všiml jedné zajímavé věci, která se dost často opakuje, a to, že v menších městech skoro není možné sehnat obchod, na menších vesnicích už vůbec. 

O víkendu zavřeno

Nepamatuji si, kde to přesně bylo, ale v některých oblastech je o víkendech kompletně všechno zavřené. Pokud si nevezmete dostatek tekutin, je velké nebezpečí, že člověk zemře žízní, pokud někde v lesích neobjeví studánku. 

Kromě vietnamských večerek, které tvoří základní páteř našeho maloobchodu a já osobně jsem za ně opravdu vděčný, je občas někde Coop nebo Můj obchod. Z nějakého důvodu je v nich o víkendu vždycky zavřeno. Možná v sobotu mají někdy do dvanácti, ale potom už ani ťuk. 

Díky bohu, že Vietnamci mají otevřeno skoro pořád. Nevím, jestli to je historicky z doby, kdy se o víkendech vařilo doma, ale je to divné. Víkend by tak nějak měl být jediný den, kdy lidé mají čas a mohli by se vydat něco koupit nebo na výletě se trošku protáhnout. I když je asi pravda, že většinou dnes lidé nechodí do společnosti, ale tráví čas někde na chatě nebo v lesích. To se jim po tom tiátru za covidu nelze divit, ale pro menší města nebo klasický lokální život je to celkem rána. 

Kam zmizel koláč a malá jídla?

Když jsme u těch obchodů, taky mi přijde zvláštní, že se fakt v poslední době nedá nikde sehnat normální koláč nebo menší jídlo. Chápu, že to je asi regulacemi nebo tím, jaké musí být normy v kuchyni, ale malá pekařství úplně někam zmizela? Nebo je nahradilo Penny a další řetězce?

Za sebe můžu říct, že hospody jako místo na rychlé jídlo jsem vzdal. Všechno tam hrozně trvá a pořád je to spíš kulturní událost než příležitost se normálně najíst. Chápu, že si tam lidé chodí pokecat, mrknout na televizi nebo u piva koukat na fotbal. Když ale máte hlad, čekání vždycky trvá věčnost a není nic příjemného.

Nechodím tam proto, abych šířil drby, jak to za covidu bývalo běžné, ani abych ohromoval společnost, jaký jsem kádr. Chodím tam prostě proto, že mám hlad. A když je člověk hladový, je opravdu vysilující čekat nebo se snažit přilákat číšníka a pak se pracně dorozumívat nebo vysondovat, co v tom jídle vlastně bude — a ještě u toho dávat pozor, abyste neurazil kuchaře.

Nehledě na to, že z hospodských jídel se v poslední době uchyluji hlavně k nakládanému hermelínu, a pokud něco vaří, tak k ověřené české klasice. Je pravda, že když žijete v místě, kde nejsou obchody, není se kde najíst a neseženete ani vodu nebo aspoň jednoduchý krámek, je to problém. Osobně si myslím, že by se to dalo zlepšit — a dřív u nás něco takového už bylo. Říkalo se tomu bufety, kiosky, kantýny, jídelny nebo automaty.

Kiosek či Bufet

Jak by to třeba za mě mělo normálně fachersky vypadat: představoval bych si, že by v menším městě byly klasické kiosky nebo stánky, kde dostanete bagetu, koláč, nebo klidně i větší jídlo, pití, kafe, limonádu, sušenky do krabičky či zabalit s sebou do pytlíku — a sníte ho třeba venku na posezení nebo v parku. 

Parky máme obrovské, to jsem zaznamenal ale většinou v nich stejně nic není - něco by se tam dát mělo. Za sebe jsem zjistil, taky proto, že za covidu bylo všechno ostatní zavřené, že takové kiosky jsou dneska v podstatě benzínky. 

Benzínky jako novodobé kiosky

Mají tam otevřeno až do deseti, o víkendu, někdy nonstop, občas dostanete hot-dog, hamburger ten mají na Robin Oil, někde mají i samoobsluhu nebo separátní kavárnu, jako je u OMV, a celkově tam vždycky je kafe, u Shellu myslím i Fresh Corner, a seženete tabák, pití i jednoduché jídlo. 

Mám-li se přiznat, něco takového bych si představoval i v těch menších městech – alespoň jeden takový stánek nebo kiosk, který by byl spojený se samoobsluhou a v jedné části by byla normální Norma nebo Coop a vedle bufet – třeba něco jako byl Světozor.

Ten bufet by byl ideální, kdyby tam podávali buď alespoň nějaké pečivo, nebo i jídlo či polévku. Třeba jeden druh, ale zkrátka aby se tam dalo najíst v klidu a rychle. Osobně bych saláty a chlebíčky nechal být a zaměřil se třeba na opečené brambory, rýži, salát a k tomu opečené kuře, vepřové, klobásy nebo párky. Případně i nějaký zdravý salát. 

Zakladní výběr limonád

Ohledně výběru jídla či pití by základem v Čechách měla být buď Kofola, Oranžáda, či Malinovka. To jsou tři limonády, které jsou nejvíce klasické - případně matonka, poděbradka nebo jiná ochucená voda. Pak v nabídce by měl být pult s nějakou bagetou, vajíčkovým chlebem nebo obloženou houskou. Pokud by například byla možnost, dalo by se přidat i teplou polévku s pečivem – tedy buď rohlík, či chléb (houska), anebo ve vyšší třídě taktéž pult s teplým jídlem. 

Tady by například mohlo být maso – vepřové, kuřecí - smažené či dušené, opečená nebo dušená zelenina, omáčka či marináda a následně příloha, kterou by mohla být rýže, brambory, těstoviny, bramborové placky, či pouze zelenina. 

K nápojům bych přidal pak ještě možnost mléka, a to klasického, či ochuceného. Osobně si myslím, že jeden takový podnik na menší město – například nižší desítky tisíc – by stačil. Bylo by tam někde místo na sezení a případně by šlo vzít si i jídlo s sebou.

Vedle bufetu by pak byl normální obchod, takže byste vyřídili nákup potravin a měli i rovnou hotové jídlo v jednom. Netvrďte mi, že v lokalitách, kde skoro všude je nějaký kravín, vepřín, pěstuje se tam obilí, brambory, zelí, kukuřice a další, by nešlo něco z té lokální úrody narvat do těchto obchodo-bufetů. 

Nejsem úplně takový fanda do masných výrobků, ale samozřejmě, že kdyby tam byly klobásy nebo šunka či masové možnosti, tak by se tomu určitě taky nikdo nebránil. 

Záhada s pekárnami

Ohledně těch pekáren je mi to taky záhada. Byl jsem teď v obchodech a houska – patrně něco speciálního v Bille – už stojí 5 Kč kus. Když jsem zabrouzdal do moderní kavárny, tak tam koláč už taky neseženete. Minule jsem se o to pokoušel a byl tam croissant, banánový chléb, ovocný croissant a pak sušenky, koláč opravdu nikde. Každý kus zhruba za 90 až 120 korun. 

To je v podstatě cena, za jakou bylo ještě v roce 2019 celé menu i se zákuskem (jablečný štrúdl). Když mluvíme o jídle, pravda je i to, že když skutečně nemáte dostupné jídlo v menších porcích a ve větší míře, hladovíte. 

Pak se někdo nažere „hotovky“ v restauraci, na kterou hodinu čekáte, donesou vám to pozdě, spěcháte, tak to do sebe rychle nacpete a ještě to zapijete pivem, tak to pro zažívání není ideální. Jídlo by mělo být častější, v menších porcích a s rychlejším přístupem. Nestihl jste snídani, skočte si do bufetu pro housku, polévku nebo rychlou buchtu. 

Za mě bych klidně opustil ideu honosných restaurací s kulinářskými divy — nebo bych to nechal jen naší „elitě“, tedy té horní vrstvě, co krade. Pro normální lidi by měl být dostupný obchod nebo pekařství, kde seženete aspoň nápoj a nějaké pečivo. Šlo by to rozšířit i na polévku a jídla, která jsou už předpřipravená a dají se prodávat přes pult. Ohledně otevírací doby mi nejde na rozum, že by se o víkendu nenašel opravdu ani jediný člověk, nebo třeba někdo v důchodu, kdo by zvládl obsluhu. 

Přijde mi, že kdyby to byly spíše menší lokální podniky, mohlo by to naopak být i prospěšné, protože o víkendech by to přineslo větší aktivitu v daném místě, třeba jako byly slavné Jednoty a scénky s pribyňáky.