Naše vánoční příhody

Vánoční pohádka (Pepa N.)

Když jsem byl malý, snad pětiletý, tak si mamka hověla u televize a dívala se na nějakou vánoční pohádku, beztak Pyšnou princeznu, kterou má nejradši, a nějak jí ten vánoční shon, vaření a balení dárků tak unavil, že si u pohádky na chvíli schrupla. Jenže nechala na stole hořet čtyři svíce na adventním věnci a nějaká jiskra přeskočila i na jehličí na věnci. Začalo to doutnat, pak trochu hořet až věnec vzplál úplně. Mamku vzbudil dým, rychle věnec sebrala a běžela s ním na balkón, jenže cestou se jí povedlo málem zapálit i záclonu. Naštěstí všechno dobře dopadlo a věnec skončil venku ve sněhu a cestou ze 4. patra ani nikam jinam nepokračoval.

Tenký led (Andrejka K.)

Jeden rok, zrovna mrzlo, až praštilo, se naše fenečka Bjútynka rozběhla o Vánocích za kachnami do rybníka. V té době byla březí, a i když je společenského plemene,její lovecký pud je velice silný a bohužel si nevšimla provzdušňovacího otvoru pro ryby, který zároveň sloužil kachnám jako otvor na plavání. Zahučela do ledové vody celá, horko těžko se vyškrábala ven, ale pořád za kachnami chtěla (Bjú i miminka byla v pořádku). Další rok do stejného rybníka zahučel až po stehna taťka v nových botách za 3500 Kč. Musel mamce názorně dokázat, že letos je led dostatečně silný. Od té doby na Štědrý den odmítá chodit na procházky.

Vánoční stromeček (Janča B.)

Každoročně nosíme babičce z lesa stromeček, protože umělý strom pro ni prostě není vánoční. Každoročně nás po cestě do lesa samozřejmě chytne chumelenice a strašná zima. Letos vybírání stromku připadlo na mamku s taťkou. Na Mikuláše, kdy naposledy před Vánoci k babičce dorazili, se vydali do našeho lesa. Příšerná zima a poslední letošní sníh všude po cestě. Pod sněhem to pekelně klouzalo. Nejprve se mamka vysekala hned za vraty, pak jednou po cestě a závěrečně u stromku. Když stromeček úspěšně vybrali a nenápadně uřízli, vydali se na cestu zpět. Mamka se křečovitě držela taťky, protože natlučeno už měla dostatečně. Když tu najednou uklouzl taťka a po mohutném šermování s mamkou na jedné a stromečkem na druhé straně nakonec úplně neupadl, nicméně tempo chůze se zpomalilo na minimum, takže všichni (včetně stromku) cestou domů málem umrzli. Jaké bylo rozčarování druhý den, když se objevilo sluníčko, všechen sníh a led rozpustilo a na cestě se vytvořilo přijatelné (i když možná podobně nevyzpytatelné) bahno? K tomu nezbývá než dodat, že umělý stromeček je nejen ekologický, ale také určitě méně životu nebezpečný.

Z(a)tracené klíče (Andrejka K.)

Letos o Vánocích celá naše rodina hledala asi tři hodiny klíče od taťkova auta, ve kterém měl klíče od kanceláře s trezorem, ve kterém byl schován jediný náhradní klíč od auta. Jako na potvoru byla kolegyně s druhým jediným klíčem od kanceláře na horách. Klíč jsme za celé dopoledne nenašli. Byl nalezen mamkou druhý den a to na místě, kam dosáhne pouze taťka, který ovšem tvrdil, že ON ho tam určitě nedal.

Ten kapr žije! (Jaňule)

Když jsme byly se ségrou malé, tak mamka obalovala kapra na řízky v hladké mouce. Potom, co se jí kus masa pohnul, mamka utekla a do kuchyně se vrátila až po dvou hodinách. Od té doby musí být kapr zabit vždy den předem!

Nečekaný požár (Lucka S.)

Každý rok po večeři chodíme já a mé dvě sestry zpívat před dům koledy. Naši pak jdou nanosit dárky pod stromeček, jako že Ježíšek. My zpíváme, zapálíme si prskavky, a když nám do půlky dohoří, zahneme drátek a hodíme prskavku na blízký strom, kde pak dohoří. Je to někdy spíš soutěž, kdo se na strom trefí, ale letos jsme se netrefila ani jedna. To by nebylo nijak zvláštní, jenže jak nebyl sníh, jedna jiskra přeskočila na trávu a ta začala hořet. Během doznívajícího: „Štědrý večer na… do hajzlu hoří!“, jsme jako správné dobrovolné hasičky zachovaly paniku. Já běžela v papučích zašlapávat plamen během toho, co se do tmy ozývaly výkřiky dobíhajících sester s lopatou a kýblem vody. Požár jsme zdatně uhasily, ale celý večer jsem se chodila dívat, jestli venku nehoří.

Vánoční procházka (Vláďa H.)

Bylo mi tak šest až sedm let. Vždycky jsme chodili po vánočním obědě na procházku a tentokrát jsme šli jen s dědou a se sestrou. Šli jsme kolem železniční tratě a jel kolem vlak. Vždycky jsem s dědou rád počítal vagóny, tentokrát mě ale zaujalo něco jiného poblíž v příkopě (zády k počítajícímu dědovi). Byla to na první pohled obyčejná zamrzlá kaluž s pár uschlými doutníky na okraji. Co nás se sestrou nenapadlo?! Začali jsme skákat po ledě, ten nevydržel a my jsme zahučeli až po pás do ledové vody. Ven jsme se dostali díky vzájemné pomoci, ze strachu, že nám děda zmaluje prdel, jsme dělali jako že nic. Děda nadšeně dopočítal poslední vagón, zeptal se, jestli jsme napočítali stejně, já jsem přikývl a šli jsme domů. Po pár minutách jsem to ale nevydržel a rozbrečel jsem se zimou, sestra do mě ještě šťouchala, ať mlčím, ale všechno jsem dědovi řekl. Děda nás samozřejmě nepotrestal a vzal nás rychle domů do tepla.

Čilý kapr (Jaňule)

Letos byl náš táta vyzvednout tři kapry u nás v obchodě. Vždy tam chodil děda, který je v tom zběhlejší, ale poslední dva roky to musí dělat náš táta. Jelikož je tatík pěkně netrpělivý, dojel do obchodu pětkrát, než kapry do obchodu přivezli. Vzal si pro jistotu staré auto, aby si náhodou neušpinil to nové. Hned při výlovu mu jeden kapr vyskočil přímo na zem, a tak ho začal honit po dlaždičkách. Potom, co táta zaplatil, strčil si kapry v kýblu ke spolujezdci na zem a vyrazil s kapry na popravu ke strejdovi. V půlce cesty se jeden z kaprů začal mrskat a vyskočil z kýble rovnou na podlahu našeho luxusního Favorita z roku 1989. Táta se vyděsil, že bude muset kvůli kaprovi vyndávat celou sedačku, aby ho z pod ní vyšťoural, ale naštěstí to nebylo potřeba a kapra přemohl. O pár minut později už to měl kapr stejně za sebou. U štědrovečerní večeře ségra pak prohlásila: „Na to, že ten kapr furt někam skákal, ani nemá moc polámaný kosti!“

Cesta domů (Lynxxi)

Odjíždět v poledne před Vánocemi z univerzitního města je fakt masakrózní. V emhádéčku se člověk mačká jak sardinka v plechovce a je rád, že jede výjimečně o spoj dřív, páč zasekanost města je neskutečná. Dorážím na vlakáč, fronty na lupen přes celou halu. Mám to na háku a sebejistě si to šinu k bezobslužnému automatu. Ale na háku to má i ten automat, který mi s radostí sděluje, že od 15. 12. lupeny nevydává. Tři minutky do odjezdu. Dlabu na to a spoléhám, že jsem si ho stáhnul do kompu v pédéefku, a sedám do vlaku. Při rozepsaném anglickém emailu spouštím na štiplístka v ajině. Ten v klidu na to: „Oukej, sér, nouprobléma.“ V plně obsazeném kupéčku je to samá slečna, z nichž by i anatom zaplesal radostí, ale koukají se na mě tak nějak divně, a já nevím, kde je error. To mě lehce zaráží. Přemýšlím, jestli jsem si náhodou nespletl vlak a nefičím si to opačně směr Linz. Až při vystupování jsem si všimnul, že ta sekce, kde jsem seděl, je označena jako Ladies oddíl. Tak holky, příště zase!!

Foto: Lynxxi

Vánoční tradice (Jaňule)

Dříve jsme s tátou měli tradici, že jsme vždy na Štědrý den chodili dávat zvířátkům do krmelce a Ježíšek (naše mamka) zatím připravila dárky a usmažila kapra. Jednou byl táta líný, a tak jsme vyrazili autem, v kufru jsme měli pytel kaštanů a jablek, abychom udělali zvířátkům radost. Dojeli jsme do lesa a nastal problém s tím, že jsme nevěděli, na kterou cestu máme zahnout, abychom našli krmelec. Tak jsme zkusili jednu odbočku a samozřejmě, že krmelec tam nebyl. Táta chtěl v lese auto otočit, jenže jak zacouval do lesa, tak zaparkoval přímo na pařezu a nemohl dopředu ani dozadu, protože by ulomil výfuk a bůhví co ještě. Mobil vlastnila naše rodina jen jeden a ten zůstal doma. Táta přemýšlel, co udělá. Byly jsme se ségrou malé a nechat nás tam samotné nemohl a auto tam samotné taky nechtěl nechat, co kdyby ho někdo ukradl? Z čista jasna se v lese objevil děda, který nás pohlídal a táta zatím upaloval do JZD zařídit, aby nás někdo nadzvedl ještěrkou (resp. vysokozdvižným vozíkem). V JZD nikdo nebyl, a tak se prošel o další kilometr za pánem, který měl doma klíče od ještěrky. Společně dojeli do lesa a Favorita nadzvedli. Místo hledání krmelce jsme nadílku vysypali na lesní cestu, řekli jsme si, že zvířátka si jí určitě najdou a my jeli konečně domů. Mamka se divila, kde jsme byli tak dlouho a ještě říkala, že viděla jet nějakého blázna na Štědrý den s ještěrkou do lesa. (Z okna naší kuchyně je krásně vidět na dálnici D1 a hned za ní je příjezdová cesta do lesa, ale musíme chodit přes most, a proto je to tak daleko.) Potom, co jsme jí řekli, že to bylo kvůli našemu tátovi, tak se ani nedivila!

Vánoční hlášky

Teta prohlásila: „V televizi budou dávat Asterixe a Möbelixe.“ (Kristýnka C.)

Rozhovor s mou čtyřletou sestřenicí: „K nám brzy přijde Santa Claus!“ – „Evelí, k vám nechodí Ježíšek?“ – „K nám přijdou oba!“ (Jaňule)

Děkuji všem, kteří přispěli svou vánoční příhodou. Pokud i vy máte vánoční příhodu, o kterou se chcete s námi podělit, tak nám ji pošlete na e-mail: redakce@jumagazin.cz a do předmětu napište: VÁNOČNÍ PŘÍHODA.