Vzpomínáte ještě?
Pamatujete ještě na dobu, kdy naši občané poslušně papouškovali verzi o smrtícím viru? Ano, však jsme si tím všichni prošli a viděli jsme to. Je zajímavé podívat se zpět, jak je všechny zmanipulovali, vymyli jim mozek a vysloveně je přepnuli do fanatického módu.
Vzpomínáte ještě?
Nevím, jestli si to lidé dobře pamatují, ale vzpomínáte si ještě na to, jak tu bylo všechno zavřeno kvůli té krycí verzi o smrtelném viru?
Lidé chodili venku v maskách, bylo povinné dodržovat rozestupy dva metry, obchody měly hodiny pro důchodce, bylo zakázáno cestování a pokud jste jeli přes okresy, museli jste mít papír a policisté hlídkovali, zda někdo neporušuje tato zdravotní nařízení.
To byla taková masáž na důchodce a naši voličskou základnu. V pozadí je důležité, že probíhalo budování cenzurního aparátu a příprava na válku proti Rusku. O tom to vlastně všechno bylo. Všechny ty věci, včetně opozice proti covidovým opatřením a zpochybňování války proti Rusku, se smíchaly dohromady.
Teď nechme stranou, jak geopolitika ovlivnila opatření, která jsme tu měli. Pokud odstraníme ten virus, pak většina opatření byla o tom získat profit nebo politické body pro svoji voličskou či podnikatelskou skupinu. Přičemž zlikvidovala a zdevastovala normální populaci.
Zajímavější je spíš chování lidí během těchto příkazů, které skutečně byly protiústavní, protizákonné, protiprávní, destruktivní, protidemokratické a totalitní. Tedy pokud by skutečně někdo nařídil tomu našemu aparátu, co tu byl před covidem – tedy porevoluční takzvané liberální vrstvě – jít do války, oni by to skutečně vykonali, bez ohledu na následky a destrukci populace.
To je asi nejdůležitější informace. Nikdo z celého toho aparátu nezpochybňoval hlavní příkaz, který zněl: covidová opatření jsou nutná a válka proti Rusku je taktéž nutná. Tohle samo o sobě tak nějak znamená, že většina lidí u nás v případě zahraničního tlaku rezignuje na obranu suverenity a místo toho bude hledat nepřítele uvnitř. Tedy chyba není v tom, co nám nařídil někdo ze zahraničí, ani v tom, že nedodržujeme ústavu nebo právní řád, ale v tom, koho nám označí za viníka.
Tahle informace je zajímavá stejně jako to, že většina lidí opravdu bude raději hledat domácího viníka, který jim říká, že něco je v nepořádku, než odporovat příkazům. To byla ta formulace „To jsou přece konspirace“ nebo „Nic vážného se neděje“, “Nás s tím neotravuj”, “Nás to nezajímá”, “Jenom plníme příkazy” a další.
Analyzovat pak plukovníka Prymulu, jak to zavře a jde na Vyšehrad, nebo Flégra, či stavbu cenzurního úřadu nejdřív pod zmocněncem Michalem Klímou a pak přímo už pod Foltýnem, už není moc důležité.
Ten podstatný fakt je, že lidé se měli bouřit proti cenzuře jako takové. Stejně jako proti perzekuci a omezení svých svobod. Tak jednají lidé, kteří chápou funkci demokracie. Většina lidí u nás nic z toho nechápe a funguje pouze na bázi příkazů, které plní bez většího pochopení.
Média, akademie a školy pak slouží jako propagátor povolených témat, nikoli nějakému reportingu. Pokud se zakáže informovat o aktivitě například afrického aparátu u nás, tak o tom nikdo psát nebude. Stejně jako o korupci a dalších věcech. To je případ, kdy navrhujete platit 50 milionů pro neziskovky a 100 milionů pro média. V podstatě se z nich stávají hlídači státní ideologie. Což u nás opravdu sklouzlo do tvrdého fašismus se vším všudy i chováním těch lidí. Nemají k tomu evidentně daleko.
Pochybuji, že někdo z těch bojovníků z 90. let a vyznavačů „liberální“ demokracie o tom bude chtít diskutovat. Ta národovlastenecká teze se rozpadla a jsou to spíše podkoní a posluhovači toho, co jim někdo nařídí ze Západu.
Skutečnou náturu můžete shlédnout v dokumentech, jakým je třeba tento na Svědomí Národa s názvem „Netečkované příběhy“. Což mimochodem je ukázka sdružení, které se v historii postavilo na správnou stranu. Stejně jako ChciplPES, Volne Zony, Vraťme děti do Školy, Iniciativa 21, SPOS a další organizace, které se angažovali v boji proti totalitě a ochrany ústavy.
Možná jen taková vsuvka na závěr: opravdu bychom měli odvrhnout tuhle „elitu“ s mindráky a absolutním nerespektováním ústavy. Je jedno, jak velká ta země je, ale síla spočívá v tom, že jednotlivé věci jsou odděleny a organizace či složky moci se navzájem kontrolují a potírají excesy nebo přímo organizovanou korupci. Tak se buduje funkční společnost – ne přes velké krádeže, ale inkrementálním zlepšováním
