Češi a Slováci opět pospolu

Fotografie:

Slovenská kapela No Name cestuje do České republiky docela často, letos se ji však dočkáme až začátkem května, kdy k nám opět zavítá, aby svými písněmi pohladila na duši, a my mohli jejím prostřednictvím zavzpomínat na soudržnost našich dvou národů. Ale proč čekat až do května, vždyť rozhovor s Igorem Timkem (frontmanem) máme již nyní.

Již 16 let se pohybujete ve světě showbyznysu, vidíte nějakou změnu? Jakou?

Keď sme začínali my, celé dianie bolo viac o hudbe, hovorím hlavne o vzťahu médií voči pôvodnej tvorbe. Dnes majú mladé kapely na vlastnú prezentáciu takmer nulový priestor, všimnite si, koľko nových kapiel za posledních päť rokov vyprodukoval región Slovenska- Čiech. Podľa mňa žalostne málo. Onoho času neboli peoplemetre a kadejaké callouty. Celý úspěch stál na intuícií toho, či iného hudobného dramaturga. Dnes je to o akomsi výskume, ktorý natvrdo zpriemeruje výsledky…pripadá mi to, akoby boli ľudia v médiách bojazlivý postaviť sa za niečo, čo môže zafungovať aj za cenu toho , že to nevyjde…

S čím jste vstupovali do hubení branže? Jaké byly cíle? A jsou již splněné?

Chceli sme byť slávna kapela, na ktorú chodia ľudia, ktorí by si pospevovali naše piesne. To všetko sa nám podarilo,takže sny máme na sto percent splnené! Je ale treba povedať, že to bola veľmi dlhá a ťažká cesta…no nemenil by som za nič na svete!

Skupiny jste zakládali jako studenti, teď máte již své rodiny a děti, dá se to všechno stíhat?

Ak sa pozriete na fenomén „rodiny“ tými srávnymi očami, tak z toho môžete nemierne veľa vyťažiť. Milujem tvrdenie: „Od detí sa naučíš viac, než oni od teba. Ty im ukážeš svet , ktorý už bol, no oni ťa naučia aký svet je a aký bude! To hovorí za všetko.

Jak často zkoušíte?

Keďže hráváme 100 koncertov ročne, skúšame už len kvôli novým pripravovaným piesňam, prípadne, ak ide o nejaký špeciálny projekt. Najlepšie je, keď člověk nehráva v skúšobni, ale na pódiu.

Od roku 2001 vás můžeme slyšet i v našich rádiích, čekali jste, že singl Zily vás dostane do takového podvědomí?

Chceli sme všetko a všetko sme pre to robili. Nik nám dnes neverí, ako sme začínali, v roku 2001 sme naložili v Košiciach Áviu aparátom a vyviezli sme ho za Brno. Každý týždeň sme sa vracali do ČR a od stredy večera sme do soboty hrali kluby, kulturáky a všetky ožné i nemožné priestory, len, aby nás české publikum spoznalo. Pol roka na to sme už u vás vypredávali športové haly. České publikum a médiá nás prijali tak veľkoryso, že je to dodnes fenoménom.

Do Česka jezdíte často, co vás tady láká? Co máte na Češích rádi?

Češi sa veľmi radi bavia. Je jedno, či hovoříme o Morave, alebo Chebe, skrátka, keď sa u vás ide „pařit“, tak so všetkým. Ľudia sa skrátka zabávajú bez ohľadu na to, či sa to tomu vedľa páči, alebo nie. Považujem to za akúsi slobodu…

Co vás na nich štve?

V rámci charakterových vlastností nerád pušalizujem, pretože sa dobrí a rovnako zákerní ľudia nájdu všade na svete – teda aj u nás, aj u vás. Ja sa považujem za pozitívneho člověka a veci, ktoré sa mi nepáčia, púšťam z hlavy.

Měl jste tu možnost být už na jihu Čech?

Jasné. Mnohokrát – dokonca aj v zime, aj v lete!!!

Vybaví se vám něco, když se řeknou Strakonice?

Keď sme boli ešte slobodní, jeden z nás tam mal frajerku :-).

Pro slovenské a české fanoušky jste fenoménem, neplánujete ale vyjet s nějakou anglickou písní do ciziny?

To nemá žiaden zmysel. Anglické texty a celkovo jazyk je ináč postavený, má inú skladbu viet. Mne sa sníva v slovenčine, aj keď priznávam, že po toľkých rokoch koncertovnaie u vás, mi sem tam do sna niekto niečo zakričí aj po česky. Ale angličtinu považujem iba za prostriedok na dorozumievanie sa, nie za nosič poetiky.

Jak vznikla česko-slovenská píseň Na, na, naa, kterou jste nazpívali se skupinou Chinasky?

Veľmi spontánne. Zavolal mi dnes už nebohý bubeník Pavel Grohmann, či niečo spolu neskúsime. My sme sa toho chytili a s bratom Dušanom sme napísali celú pieseň, včetně textu. A hurá! Sakra nám to vyšlo :-)! Ak sa náhodou niekde na pódiu s chalanmi z Chinasiek stretneme, rýchlo sa dohodneme, že to dáme spolu. Sú to príjemné momenty.

O které písničce byste řekli, že vás jako kapelu vystihuje? A o které vaší písničce byste řekli, že je zatím vaše nejlepší?

Ja milujem pieseň „Čím to je?!“ , no hitov máme kopec. Všetko sú to naše deti, a byť dobrým rodičom, znamená nedať na javo, ktoré dieta ľúbite viac a ktoré menej…

Co byste vzkázal začínajícím kapelám?

Nevzdávajte sa svojho sna, ak sa ho vzdáte, bude vás prenasledovať celý život…

No Name očima statistiky

Pop – rocková kapela byla založena 26. srpna 1996 ve slovenských Košicích po vítězství v Košickém zlatém pokladu ‚96‘. Skládá se ze šesti členů – čtveřice bratrů Timků – Igor (zpěv), Ivan (bicí a zpěv), Roman (kytara a zpěv) a nejmladší Dušan (kytara a zpěv) – Vilo Gutray (basová kytara) a Zoli Sallai (klávesy a zpěv). Na Slovensku i v Česku jsou oceňovány svými fanoušky v celostátních anketách Zlatý slávik a Český slavík, kde se umisťují na medailových pozicích. Mají za sebou devět cd, to poslední se honosí názvem Nový album, a dvě dvd.

Oficální stránky kapely: no-name.sk