logo

„Učil som sa iba to, co ma fakt bavilo,“ vzpomíná slovenský herec Ján Koleník.

Nastal říjen 1918. První světová válka skončila. Vojáci se vracejí z front. Rodiny se znovu stávají základem všeho. Monarchie se rozpadá a tehdejší známý svět mění svoji podobu. Vzniká samostatná Československá republika, kdy si Češi a Slováci splnili svůj sen o vlastní zemi.

Foto: Miroslav Kučera

V ten samý moment začíná také seriál České televize První republika, který se věnuje právě této době. Hlavní dějovou linku tvoří osudy rodiny Valentových, kteří se stěhují z venkova do Prahy – Podolí z důvodu zbohatnutí z válečných zakázek. Jak to ale v životě bývá, nikdy není dlouho idylický a vždy se někde skrývá nějaký ten kostlivec ve skříni.

Jedním takovým „kostlivcem“ jsou rodiče Kláry Valentové-Léblové, kteří jsou považováni za defraudanty (= zpronevěřitele), ale ve skutečnosti neodjeli s penězi družstevníků do Ameriky, ale byli zavražděni. Do toho si připočtěme zapovězenou lásku mezi již zmiňovanou Klárou a navrátivším legionářem a ztraceným synem Vladimírem Valentou, který se rozhodne přijít věcem na kloub.

Právě s hlavním představitelem Vladimíra Valenty – slovenský hercem Jánem Koleníkem (*1979) – vám přinášíme exkluzivní rozhovor. Omlouváme se za odpovědi pana Koleníka, jsou bez diakritiky.

Jak jste se sžil se svou novou rolí – legionáře Vladimíra Valenty? Byla to náročná role? Jak se vám hrála?

Je to typicky kladas v zakladnej vztahovej mustre. Trochu nevdacna rola, ale kedy by som si zajazdil na koni, zastrielal na bojisti, zaplaval vo Vltave, zasoferoval historicke auto? Tesil som sa na to. Po zaporakoch na Slovensku, konecne romanticky hrdina. Rozohral som svoje najcestnejsie a najspravodlivejsie struny (smích). Aj ked Vladimir to trocha hra na dve strany v milostnych vztahoch. Ale nemysli to zle. Je to trochu akcny romanticky hrdina, vsetko vie, vsetko uz zazil. Idealny clovek. To sa hra asi tazko.

Co vy a čeština? Mluvilo se vám těžko? A jaká byla spolupráce s českými kolegy?

Cestinu sa snazim imitovat ako sa len da. Ma uplne ine jazykove zakony ake ma ucili na skole. Musim sa tie nase odnaucit a zvyknut si na vase intonacie, durazy, nemate slovenske spodobovanie. Bojim sa, aby mi to teraz neuslo, ked hram v Slovenskom narodnom divadle. S kolegami na Republice mluvim cesky aj vo volnom case. Dolezite je cesky mysliet. Potom cvicit aj jazyk. A najhorsie je pokusit sa medzi kolegami o vtip v cestine. To mi vacsinou nikdy nevyjde pointa.

Několikrát jste vyhrál cenu OTTO za nejlepšího slovenského herce. Hrají se vám lépe role kladné nebo záporné? A co vaše role v seriálu Panelák, kde hrajete mafiána Masláka?

Zahrat zaujimavo kladneho hrdinu je vyzva. Zaporaci su ako keby vzdy farebnejsi, nepredvidatelnejsi, a tym vdacnejsi. V slovenskych serialoch zatial vzdy hram velmi sebavedomych kalkulatorov, grobianov a tvrdych, nekompromisnych ludi, kde je vzdy pekne, ked ukazu stipku ludskosti. Co ukazat u kladasa? Aj tam musi byt nejaky ten sram na tolkej pozitivnosti. Treba ho hladat.

Hraje se vám lépe na divadelních prknech, nebo máte raději ztvárnění postav ve filmu či seriálech?

Divadlo je zive. Ma bezprostredny kontakt a reakciu s publikom. Ma inu davku expresie a deje sa tu a teraz. Umiera ked divaci a herci odidu domov. Film sa uz neda zmenit ale zostava. Je to navzdy zaznamenany a kedykolvek reprodukovatelny okamih. Tvorit film je ale tiez zazitok. Ozajstne prostredie, nie kulisy, exterier, prach a v intimnych chvilach velka blizkost stabu, kamery, partnerky. Pre vsetky horeuvedene veci sa neviem rozhodnut ci film alebo divadlo.

Chtěl jste být hercem již odmalička? A byl jste podporován svoji rodinou?

Od malicka som chcel byt skor ridicem snad vsetkych strojov co mali kolesa. Traktory, kombajny, trolejbusy, vlaky, ale aj pilot lietadla. Neskor som chcel byt cirkusantom, ale skor kvoli zvieratam. Zvierata milujem dodnes. Chcel som byt prirodovedec. Tocit dokumenty v Afrike. Potom som zase chvilu spieval, chvilu kreslil, tancoval, a to uz je cesta k tvorbe a umeniu. Ochotnik som ale nikdy nebol. Hercom som sa rozhodol byt za jednu noc. Bol posledny den na podanie prihlasky na vysoku skolu. Nic ine som nemal vytipovane, len herectvo. Mozno trocha aj z nudze. A na hereckej skole sa mi to zacalo pacit a zacal som si davat konkretnejsie ciele, o ktorych som vedel povedat aj rodicom. Ked som sa dostal do Narodneho divadla, aj oni pochopili, ze som asi na spravnej ceste neisteho hereckeho povolania.

Vzpomenete si ještě na svá studentská léta? Co vy a studium? Byl jste dívčím idolem?

Ucil som sa iba to, co ma fakt bavilo. Na gymnaziu najviac biologia a jazyky. Ucitelky som trapil svojim spravanim a potom som im urobil radost reprezentaciou skoly na odbornych sutaziach z biologie. Angazoval som sa aj v skolskom rozhlase, robil som hitparadu cez velku prestavku. Mal som velky vztah k hudbe, hral a spieval som v kapele. Ale idolom som nebol. Myslim, ze som nemal styl.

Stíháte v dnešní době ještě nějaký jiný koníček? Nějaký sport?

Okrem spanku a jedla mam rad kino, cestovanie, hudbu, sport a cerstvy vzduch. Velmi ma bavi domace kutilstvo, pribijanie, skrutkovanie a zveladovanie domu a bytu.

Více o seriálu na: První republika

Josef Němec

Oblíbené články

comments powered by Disqus