ŠUKAS na Béčku
Jak to vypadá, když hraje univerzitní kapela, která si na nic nehraje? Kolik biologů a psů se vejde do jednoho foyer? A stačí k tomu jeden sud piva? Na všechny otázky vám odpoví ŠUKAS!
Temná noc. Většina oken budov Akademie věd dávno zhasla a jen v několika málo laboratořích ještě sedí nějaký osamělý vědec. Z pavilonu B se ale line intenzivní záře světla a hřmot. Za sklem se míhají siluety spousty lidí a vy se ptáte, co se děje? To je jen další promenádní ŠUKAS přírodovědné fakulty.
Jdeš zítra na ŠUKAS?
Kdyby vám tohle někdo řekl, asi se budete přinejmenším divit, někdo možná raději uteče. Ti znalí však ví, že není jiná lepší odpověď než: „Jasně!“ ŠUKAS totiž není nic nemravného, ilegálního ani jinak nebezpečného. Jedná se původem o zkratku názvu Šuspův kakofonický soubor. Každý správný přírodovědec včetně prváků samo sebou ví, kdo je Šuspa, ale pro studenty ostatních fakult připomeneme, že se jedná o známou přezdívku profesora Jana Lepše, momentálně vedoucího katedry botaniky.
Mezi další známé tváře ŠUKASU patří zajisté i profesor Miroslav Papáček a doktor Milan Štech. Všichni tito pánové na univerzitě přednášejí a věnují se vědecké činnosti a mnoho studentů přírodovědy se s nimi jistě potká osobně. V ŠUKASU se ale v průběhu času vystřídal už leckdo, kdo na něco uměl hrát. Je tedy již zcela jasné, že ŠUKAS je jednoduše univerzitní kapela složená jak z vyučujících tak ze studentů.
ŠUKASY se pravidelně konají na více místech (v poslední době hospoda U Kaštanu v obci Včelná, kousek jižně od ČB). Pro nás studenty je ale nejvýhodnější navštívit takzvaný promenádní ŠUKAS, jež probíhá v předem stanovený den ve večerních až pozdně nočních hodinách v pavilonu B (celým jménem Blažkův pavilon – za budovou AV, dozadu a doprava), kterému přírodovědci neřeknou jinak než familiárně Béčko. Poslední promenádní ŠUKAS jste mohli navštívit ve čtvrtek 19.10. A jak taková příroďácká zábava vypadá?
Když zpívá vedoucí katedry
Pokud „na Béčko“ dorazíte brzy, jistě oceníte, že najdete místo k sezení na lavicích. Vedle automatu na nápoje už stojí aparatura a hudebníci profukují nástroje. Trubky hlasitě kvílí, mikrofony šumí a chrastí. Nikdo se tu neshání po poslední cigaretě před začátkem, neboť na ŠUKASU se nekouří. Během chvíle už se kolem vás otáčí místní „číšnice“ s tácy plnými obložených chlebů a někdo přináší krabice koblížků a loupáků. Naráží se sud s pivem a celý prostor se pomalu plní natěšenými příchozími. V davu se mísí děti a psi rozličných plemen. A to už za odemčené piano sedá Šuspa a udává tóninu. Další promenádní ŠUKAS začíná!
Jak čas běží, pavilon se plní lidmi a družným hovorem. Z ruky do ruky jdou plastové kelímky s pivem, lidé se ohýbají ke stolečkům pro něco na zub. Kapela válí jako divá a jen občas si udělá pauzu na občerstvení, neboť i umělec nežije jen z múz. Šuspův jedinečný chraplák za klávesami připomíná staré dobré časy kabaretů, ne-li přímo salónů divokého západu. Na(ne)štěstí, když otevřete oči, jste pořád v současnosti. Tam, kde je ještě volno, se začíná tančit a lidé zpívají známé písně z pestrého lidového repertoáru kapely.
Ve chvíli, kdy už jídlo dochází, objevují se další přeplněné tácy a jelikož přírodovědci nejsou žádní skrblíci, každý z hostů také přispěje svou troškou do mlýna a donese něco z vlastní kuchyně, takže se kulturní zážitek pomalu mění i v gastronomický. Sní se a vypije vše, co si kdo přinese, a všichni se ochotně dělí a navzájem si nabízí. Zábava je už v plném proudu a u vašich kolen žebrají mlsní psíci, kdykoli si něco vezmete do ruky. Všichni jsou tu veselí a milí a nuda nepřichází v úvahu. A to už se začne ozývat Jožin z bažin a každý, kdo sedí, alespoň klepe nohou do rytmu, aniž by o tom sám vůbec věděl. Do toho kdosi přináší plný kýbl popcornu a rozdává ho všem, které míjí. Jediné, co přestává stačit, jsou kelímky a fronta na zlatavý mok se přitom stále netenčí.
Filozofie věci a malé radosti
Je úžasné vidět všechny ty vzdělané pány, jak válí na své hudební nástroje, a kolem nich se právě rozpoutává pořádná párty. V tomhle jsou prostě přírodovědci jedineční – nedají na zábavu dopustit. A proto se tak často setkáte s tvrzením, že přírodovědci jsou fajn. Bez ohledu na titul si tykají, na přednášky si vodí své mazlíčky i potomky, jsou kamarádští a přívětiví. Vypadají sice občas jako blázni a blázny alespoň trochu přeci jenom opravdu jsou, ale to se rozhodně nevylučuje s ničím výše zmíněným.
Koncert ŠUKASU je jednoduše jedna z těch již kultovních událostí, která nemá na jiných fakultách obdoby. PřF je totiž jiná, příjemně jiná. A tak pokud budete mít někdy pocit, že vás na vaší fakultě svazuje přílišná serióznost a společenské konvence, vydejte se na nějakou zábavu s přírodovědci. Třeba právě na další ŠUKAS! A to vskutku brzy – už 19. listopadu U Kaštanu ve Včelné.
Více o ŠUKASU – všechny fotky z již proběhlých akcí, zpěvník a data – najdete ZDE na jeho webu. Něco málo momentek z posledního promenádního ŠUKASU najdete u článku.
