logo

Podmínka: vysokoškolák

Když se projedete kolem studijního oddělení a uděláte si krátkou zastávku u nástěnky, možná najdete něco málo nabídek k práci. Vesměs nic kde jak zajímavého. Ale všechny mají jeden zřetelný průsečík – abyste mohli pracovat, musíte mít diplom.

Foto: Markéta Machová

Před nedávnem se mi konečně podařilo (po několika letech bez téměř jediné vlastnoručně vydělané koruny) najít si něco jako práci. Malé nárazové zakázky v oborech, které mám jako dlouholeté koníčky. Během krátké doby jsem si nesmírně rozšířila obzory, naučila se nové věci – jednoduše jsem si prošla tím, čemu se říká praxe. Ale když se ohlédnu směrem ke kampusu, vzpomenu si, že tu studuji něco úplně jiného.

Přitom jsem v sobě po sotva roce téhle rádoby práce objevila pocit, že rozumím tomu, co dělám, a jsem v tom dobrá. Chtěla bych i nadále pokračovat, chtěla bych pracovat. Mám zkušenosti, umím mluvit s lidmi, vyřídit všechnu korespondenci, sjednat si s nimi schůzku, dodržet termín, zakázku předat. Nechci už o víkendech sedět a zoufale se snažit dohánět učivo, které pro mě přestává mít smysl. Jenže nemůžu, protože potřebuju diplom.

Kolik takových lidí je? Kolik studentů si přivydělává při studiu a kolik z nich už dávno ví, že nezůstanou v oboru, který studují? Mohli bychom odejít, ušetřit státní peníze a prostě rovnou pracovat. Bez zbytečného cáru papíru, který nic nedokazuje. K čemu mi bude diplom z oboru A, když s ním pak budu mávat v nějaké firmě oboru B a říkat: „Jsem absolvent vysoké školy, chtěl bych tu pracovat.“

Naneštěstí je to zrovna v módě mít před jménem titul. I učitelka v mateřské školce musí rodičům dokazovat, že ho má, protože bez magistra by přeci nebyla v žádném případě schopná pofoukat jejich dětem bebí, utřít jim zoufalé slzičky a pak je zavolat k jídlu. Už jenom čekám, až přijedou popeláři, z auta seskočí chlápek v oranžové vestě a představí se mi jako inženýr Josef Novák. Vždyť i v naší rodině budeme možná za chvíli všichni vysokoškoláci. Ale jediný, kdo to opravdu potřebuje, je ze čtyř lidí zatím pouze jeden.

Tak proč? Proč by měl mít každý druhý člověk papír z univerzity? Vždyť je to univerzita! Instituce, která vzdělává tu největší elitu z elity. Je určená pro lidi, kteří k práci potřebují víc než jen selský rozum a základy matematiky. Po jejích chodbách by se měli procházet geniální mozky, které v budoucnu zaručí, že vám dům nespadne na hlavu kvůli špatné statice, že v padesáti neumřete na rakovinu a že bude vždycky dost těch, kteří tohle naučí ty další geniální lidi, co přijdou za pár let. Tak proč po té chodbě chodím já, která si doteď pořádně nepamatuju ani své telefonní číslo?

Chci se občas sebrat a utéct, ale něco mě tu drží. Je to snad strach? Strach, že nebudu mít bez diplomu pořádnou práci? A budu jí vůbec mít, když má ten diplom dneska stejně každý? Vždyť bakalářský titul je už v mysli některých lidí na úrovni maturity a i hlupák může být dneska docentem, když si to zaplatí.

A proto milí zaměstnavatelé, nechtěje po lidech titul. Chtějte po nich zodpovědnost, pracovitost a chuť něco dělat. Chtějte po nich zkušenosti, které by získali, kdyby neztratili pět let ležením v učebnicích. Protože ten číšník nepotřebuje vysokou školu na to, aby vám přinesl kávu.

Markéta Machová

Oblíbené články

comments powered by Disqus