logo

Vánoční večírek PřF 2013

Říká se, že důvod pro oslavu se vždycky najde. A blížící se Vánoce jsou už opravdu dobrý důvod. A protože přírodovědci nejsou troškaři, zakončují každý zimní semestr ve velkém stylu. A ani letos tomu nebylo jinak.

Foto: Markéta Machová

Zatímco klasické vánoční večírky jsou obvykle pouze sešlostí skupinky několika málo studentů, přátel či pracovníků nějaké lepší firmy, na jihočeské přírodovědě se pořádá oslava rovnou pro celou fakultu. Je to velkolepá tradiční akce, která se jako většina kulturního a společenského dění na PřF koná v pavilonu B vždy několik málo dní před Vánoci a je určena jak zaměstnancům, tak studentům fakulty.

Exotika každým coulem

Během prosince začaly do kasičky pozvolna přibývat povinné stokorunové příspěvky, neboť žádná sranda není zadarmo a z něčeho se všechno to občerstvení zaplatit musí. Což je také jedno z největších lákadel celého večera. Po univerzitě kolují doslova báje a pověsti o všem, co se kdy na vánočním večírku jedlo – od zeber a nosorožců po morčata a rozličný hmyz.

Ne zcela ověřené zdroje ale nechme stranou, byť letošní speciality, které se daly ochutnat, byly místy neméně exotické. V nabídce byly smažené larvy zlatohlávků, mšice, slunéčka, mořské plody, řasy a dokonce i smažené myši. Čeho se část osazenstva odmítala dotýkat, byla kupodivu smažená kuřata. To asi kvůli těm výhružkám, že jde o objekty posledních laboratorních prací z Vývojové biologie, které dotyční museli pečlivě vypitvat nepříliš čistými skalpely.

Krom toho se ale dalo sníst i mnoho značně běžnějších a méně odpudivých pochoutek, včetně vzorků vánočního cukroví. Ani o pití nebyla nouze – nechyběl zlatavý mok ani výborné Rulandské šedé i četné nealko. Jako zajímavost pak putovala davem k ochutnání asijská kořalka s celým naloženým ještěrem uvnitř, kterého správní biologové neopomněli prostudovat.

Sušit se nebude

Ve chvíli, kdy přeci jen na nouzi s nápoji došlo, byla počínající krize elegantně vyřešena profesorem Karlem Prachem (známým spíše pod přezdívkou Eros). Sál zaplnil jeho hromový hlas volající: „Dochází pivo! Dochází pivo!“ V mžiku už se pak na nákladním vozíku proháněl spolu se studenty skrz pavilon s chrastící kasičkou a po dvou projížďkách se na vozíku místo něho samotného objevil nový sud.

Tváře fakulty na vánočním večírku rozhodně nesmí chybět, takže dorazila i část hudebního tělesa ŠUKAS a neoželela se tak ani živá hudba a zpěv. Jako obvykle všichni s povděkem využili příležitost navázat kontakty i utužit ty staré. Ačkoli bylo tedy v pavilonu stále k hnutí a ve švech doslova nepraskal, slyšet se nedalo téměř nic. A kolem půlnoci, kdy už zmizely všechny zásoby jídla, se začal rozjařený dav pozvolna rozpouštět.

Pokud tedy máte ostré lokty a zvládnete se probojovat k zajímavým pochoutkám dřív, než vám je kolegové vyzobou, určitě dorazte už příští rok. A jestli rádi kuchtíte, vezměte něco s sebou. Může to být skutečně úplně cokoli. Jak jsem se totiž přesvědčila, biologové mají neukojitelný hlad a snědí všechno. Mých 74 muffinů se po pár vteřinách v davu doslova vypařilo z krabice.

Markéta Machová

Oblíbené články

comments powered by Disqus