logo

Rekordních 150 like za pět hodin!

Na facebookové stránce Jihočeská univerzita se v úterý v odpoledních hodinách objevil příspěvek studenta, který shledal areál JU jako vhodné místo pro hru na skotské dudy.

Foto:

„Bohužel jsem v ČB nenašel zatím jiné lepší místo než u univerzity vedle kolejí k mému cvičení na skotské dudy. Chápu, že jsou „krapet“ hlasitější a jsem teprve začátečník a proto musím trénovat. Budu cvičit vždy maximálně do 8 večer. Pokud to někomu opravdu vadí, tak to napište sem a já si snad najdu jiné místo.“

Zmíněný příspěvek studenty natolik pobavil, že k dnešnímu dni se může pyšnit krásnými 186 „lajky” a 59 komentáři. A není se čemu divit. Trochu vyčnívá mezi těmi všemi inzercemi na bydlení a dotazy, kde se například nachází učebna ZY-234×.

A jaké byly reakce komentujících?

„Tak to jsi byl ty! Bylo to super!”

„Které dny chodíš cvičit??? Rád bych si tě poslechl zblízka.”

„Chvilku jsem myslel, jestli to není vtip…. Příspěvek mi vykouzlil úsměv na tváři."

„A je to slyšet i ke statku? Já abych věděla, kdy si máme v Šípkové otevřít okno a dělat neviditelné publikum.”

„Dobrovolně jsem šla mrznout na balkon, jenom abych si to poslechla… Tleskám!!”

„Dobrej live koncert… Připadal jsem si na balkóně jak v Titanicu.”

Podařilo se nám kontaktovat autora příspěvku – začínajícího muzikanta Arnolda Schlehubera. Poskytl nám krátkou zpověď o hře na tento prastarý lidový nástroj, který vznikl již v antickém Řecku.

Ahoj Arnolde. Jsi ze Strakonic, kde lidové tradice stále žijí v rámci Mezinárodního dudáckého festivalu. Trénuješ na vystoupení před publikem?

Trénuju, abych podchytil všechny základy a to je hlavně správné dýchání a udržení správného tlaku. Samozřejmě se učím i některé skladby a ozdoby, ale převážně jen na cvičnou předničku (practice chanter). Na vystoupení před davem lidí nebo dokonce na festivalu, kde budou mistři svého umění, nemám zatím dostatek zkušeností. Ale může se toho ještě hodně změnit. (smích)

Kdy ses začal učit hrát a co tě k tomu vlastně vedlo? Sehrála roli rodinná tradice, nebo tě zaujali mistři na festivalu?

Bohužel rodinná tradice zde žádnou roli nesehrála. Spíš mě zaujali mistři na festivalu. Byl to krásný zvuk, který se mi už jako malému vryl do srdce a tam zůstal a stále zněl. Bohužel se ale nebylo kde rozvíjet. Nebylo možné najít nikoho, kdo by mě na tento nástroj učil, ani kdo by mi o tom podal nějaké bližší informace. Postupem času mě to opět chytlo prostě zničehonic. Bylo to před 2 lety, když sem chodil po strakonické ZUŠ a vyptával se na tento netradiční nástroj (alespoň ne v Čechách). Nakonec sem byl odkázán na jedinou školu na tento nástroj a ta je Praze.

Rozhodl ses tedy zůstat na jihu Čech. Studuješ na Pedagogické fakultě – tipuju správně, že obor Hudební výchova?

Kdepak, studuju Fyziku a Technickou výchovu. Hudební výchova by pro mě asi nebylo to pravý. V notách se moc nevyznám a hraju spíš podle toho, jak to citím, než tak jak je to předepsaný.

Kolikrát jsi trénoval před kolejemi JU? S jakými reakcemi ses setkal – nemyslel si někdo, že čekáš na nějakou korunu od kolemjdoucích?

Hrál jsem tam teprve dvakrát a příští týden tam budu zas. Jelikož mám školu až do večera, tak hraji až za tmy. Chodím tam především trénovat, a pokud někdo poslouchá, jen mě to potěší. Můj problém je asi tréma, a proto taky chodím až pod rouškou tmy. Ale tenhle problém musím co nejdřív překonat. Nikdo po mně peníze neházel, tak je to dobrý (smích). Asi by mě to dost urazilo a ani bych si to nevzal. Setkávám se s reakcemi převážně na facebooku, ale i v běžném prostředí mezi lidmi. A většinou jsou to reakce kladné. Vždy, když mě někdo vidí a mám u sebe dudy, chtějí, abych vždycky něco zahrál.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně dalších úspěchů a nadšených posluchačů.

Eliška Hirková

Oblíbené články

comments powered by Disqus