logo

Petr “Lynxxi” Pavliska o Brazilském Jiu-Jitsu: „Pro zápasníky je důležité, aby ego nechali za dveřmi“

Petr “Lynxxi” Pavliska, amatérský fotograf, nadšený cestovatel, absolvent PřF a student doktorského stupně na ZF JU, si 28. února odvezl z německého Mnichova stříbrnou medaili ze závodů v Brazilském Jiu-Jitsu (BJJ). Jedná se o tradiční bojové umění, které vzniklo na začátku 20. století v Brazílii. Co ho vlastně k tomuto bojovému umění a sportu přivedlo a čím se liší od tradičního MMA (Mixed Martial Arts, smíšená bojová umění)?

Foto: Lynxxi

Můžeš krátce shrnout, o jaký sport se jedná?

Jde o bojové umění, sebeobranný systém, které má své dávné kořeny ve východní Asii. Základní myšlenkou je, že se menší a slabší člověk dokáže úspěšně a efektivně bránit proti většímu a silnějšímu útočníkovi pomocí technik uchopení, hodů, páčení a škrcení, které se uplatňují hlavně v boji zblízka na zemi. Za vznikem a rozvojem Brazilského Jiu-Jitsu stojí rodina Gracie z Brazílie, jmenovitě Carlos a Helio Gracie, která tento systém vytvořila na základech prastarého juda a který se využívá dodnes.

Předpokládám tedy, že Brazilské Jiu-Jitsu neobnáší jen zdokonalování fyzických schopností a má také „svou filosofii“, jako třeba jóga…

Jednoznačně, jen záleží na každém jednotlivci, jak přesně ke sportu přistupuje. Pokud pouze závodně, z mého pohledu nelze mluvit o bojovém umění, ale o bojovém sportu. Zakladatel BJJ Helio Gracie se nezaměřoval jen na principy cvičení, ale také stravu – ve svém posledním rozhovoru se i vyjádřil, že vždy jedl vědomě a nikdy to, co by mohlo ovlivnit, či poškodit jeho zdraví. Jedná se o určitý způsob života.

Jak k tomu přistupuješ Ty?

Od začátku se snažím obsáhnout jak fyzickou, tak duševní stránku tohoto bojového umění. Je důležité si uvědomit alespoň nejzákladnější filosofii, protože Brazilské Jiu-Jitsu není sport o jednotlivci, ale vždy v něm potřebujete dalšího člověka, sparringa, se kterým trénujete. Dochází k pákám, ke škrcením, takže kdyby chyběla opatrnost a vzájemný respekt, může snadno dojít k úrazu. Ten, který je z hlediska dovednosti na vyšší úrovni, pomáhá tomu druhému, a tak dochází ke vzájemnému rozvoji, protože ty nejzákladnější techniky jsou také těmi nejefektivnějšími. Tréninky lze také přizpůsobit kondici těla. Ohledně fyzické stránky samozřejmě brzy dochází ke zvýšení zdatnosti. Já jsem se třeba naučil chodit opravdu rovně – protože mám dva metry, měl jsem dříve tendenci se mírně hrbit. V BJJ nejsou zatížené jen vybrané partie, jak tomu může být u jiných sportů, ale posílí se komplexně celé tělo, rozvíjí se dynamika, švih a síla.

Jak ses vlastně k Brazilskému Jiu-Jitsu dostal a jak dlouho se mu věnuješ?

Dostal jsem se k tomu docela náhodně a teprve nedávno díky kamarádovi, spolubydlícímu, který tehdy studoval tělovýchovu a sport právě na JU. Zkusili jsme jen tak zajít na kurz sebeobrany, který spadá pod PF JU. Sebeobrana mě přivedla k myšlence zjistit, jak vlastně funguje tělo a jak se může tělesná konstituce zdokonalit. Vyzkoušel jsem si také aikido či kick-box, ale ani jedno mi úplně nevyhovovalo. Asi před třemi lety otevřel Robert Keňo tréninky Brazilského Jiu-Jitsu na jihu Čech v Českých Budějovicích, tak jsem to zašel zkusit. Kdyby nebylo Roberta, tak si nejsem jistý, jestli bych u BJJ vydržel, protože je to fyzicky dost kontaktní sport. Jako správný trenér ale ví, jaké techniky budou komu vzhledem k jeho tělesné konstituci fungovat a jak své svěřence motivovat a rozvíjet, prostě co na koho platí. O tom svědčí jak jeho četné závodnické úspěchy, mimo jiné dvě zlaté medaile z Otevřeného mistrovství BJJ v Rio de Janeiro 2012 v Brazílii, kolébce BJJ, tak i to, že je od loňska držitelem černého pásu, jedním z nejvyšších dovednostních stupňů v BJJ.

Jak často trénuješ?

Ideální jsou dva-tři tréninky týdně povětšinou trvající dvě hodiny. Všechny tréninky není třeba jet na sto procent – některé je možno zaměřit čistě na dílčí techniky, jiné na propojování technik, jejich návaznost a využití vůči protivníkovi ve svůj prospěch. Před závody jsou tréninky samozřejmě četnější, to jsem cvičil šestkrát týdně.

Jak trénink vypadá?

Začíná se klasicky rozcvičkou. Ta je důležitá kvůli zahřátí a prokrvení svalů a kloubů a napomáhá předcházet možným zraněním. Následují průpravné silové a švihové cviky – podstatné je po jednotlivých segmentech rozhýbat celé tělo. Po rozcvičce se zaměřujeme na precizní zvládnutí vybraných technik, a poté finální sparring, kde se zkoušejí naučené techniky z tohoto či předešlých tréninků.

Můžeš popsat průběh samotného zápasu?

Před zápasem se závodníci ukloní a podají si navzájem ruce, čímž vzdávají respekt jeden druhému. Samotný zápas vždy začíná ve stoje a jak se bude dál vyvíjet, je již jen na nich, podle toho, jaké techniky preferují. Podstatou je ale dosáhnout některé ze šesti bodovaných pozic – strhu, přetočení soupeře, kolena na břicho, přejití soupeřovy obrany, vzaní zad, či vítězné pozice. Případně donutit soupeře škrcením či páčením vzdát před limitem. Povoleno je také využívat svoje či soupeřovo kimono, které vám dává nespočet netušených možností navíc. Zápas tedy může skončit až po pěti minutách, ale klidně i po třiceti vteřinách.

A co rizika? Může se zápas nějak vymknout?

Vymknout se to může vždycky (smích), ale jedna z nejčastějších vět, kterou nám náš trenér Robert říkal a říká, je: „Pánové, když přijdete do tělocvičny, tak ego nechávejte za dveřmi“. Čím déle se BJJ věnuji, tím víc této větě dávám za pravdu. Každý zápas má přesně a jasně daná pravidla. Soutěží se v rozličných dovednostních stupních – od bílého, modrého, fialového, hnědého pásu až po pás černý, kde každý je navíc ještě rozdělen podle váhově kategorie, případně bez rozdílu vah. A tomu odpovídá i délka daného zápasu. Každý pás má své povolené a nepovolené techniky. Buď tedy zápas skončí po časovém limitu na body, nebo jeden z protivníků zápas vzdá. Třetí varianta je ukončení ze strany rozhodčího, který celou dobu zápas sleduje a může ho kdykoliv pozastavit, nebo zcela ukončit, pokud třeba závodníkovi hrozí nebezpečí, nebo je soupeřem použita právě nedovolená technika.

Měl jsi nějaká zranění, nebo ses zatím obešel bez úhony?

Měl jsem jen lehká zranění jako naražený prst či koleno. Riziko je srovnatelné jako u všech ostatních sportů. Na svých prvních závodech, kdy jsem zápas vzdal, jsem si nejprve na zpáteční cestě vyčítal, že jsem vzdávat nemusel a mohl jsem zkusit ještě chvíli vydržet. Pak jsem si uvědomil, že by možná stačila i vteřina-dvě a mohlo to dopadnout hůře než jen nataženými vazy v lokti. Zdraví je vždy tím nejpřednějším.

Jaké byly Tvoje první závody? Proč ses vůbec rozhodl v BJJ soutěžit?

Byly to mezinárodní závody loňského roku právě v Mnichově, kde se tehdy konaly vůbec poprvé. Nikdy předtím jsem v ničem nezávodil. Když jsem s bojovým uměním začal, říkal jsem si, že v tomto ani závodit nebudu, neboť to pro mne není prioritou. BJJ se věnuji, protože mě prostě baví. Mezinárodní federace Brazilského Jiu-Jitsu pořádá čím dál tím častěji závody v Evropě a Mnichov je od Českých Budějovic kousek. A tak jsem jaksi změnil názor i já (smích). Přijal jsem to jako výzvu, výzvu postavit se sám sobě a zjistit, jestli jsem schopen obstát s tím, co jsem se za tu dobu naučil. Pod tlakem totiž nikdy nevíš, jak budeš reagovat, dokud v něm skutečně nejsi. V tom se pak o sobě člověk dozví úplně nejvíc. Na takovýchto mezinárodních závodech je výhodou, že závodník dopředu ví přesnou dobu, v kolik hodin jeho dovednostní a váhová kategorie začne, a tak jsme mohli do Mnichova jet příjemně na otočku a hlavně měli i čas si po cestě před samotným zápasem na chvíli odpočinout. Při vstupu do haly padne na závodníka pocit, že se na tebe všichni dívají a čekají, co předvedeš, i když se zápasí na šesti tatami (žíněnkách) a jednotlivé zápasy jdou za sebou jak na běžícím páse. To na klidu úplně nepřidá.

Čemu přisuzuješ získání stříbrné medaile z letošních závodů? Jak jsi závody prožíval tentokrát, hrála svou roli nervozita?

alt Petr Lynxxi Pavliska – Stříbro

Tohle by spíš měli posoudit moji trenéři – Robert Keňo a hlavní trenér našeho klubu Jungle BJJ Fernando Nascimento Araujo (smích). Pro mě byl úspěch už to, že jsem se opět postavil na závodní tatami. Vždy je jednodušší říkat, že nemám problém s tím, abych na závody jel, ale druhá věc je, tam opravdu jet, protože adrenalin funguje dokonale a určitá míra stresu udělá taky své. Soustředěnost dostane na frak. Ale asi to nebude úplně tak špatné, když se to podařilo (smích). Chci se tomu věnovat i nadále, protože mě to baví a není to jen o sportu, ale i o lidech, přátelích, které máš vedle sebe – medaile pro mě nejsou stěžejní, i když to byl opravdu skvělý pocit , když jsem dostal placku na krk. Je to určité ocenění cesty, kterou jsem k tomu musel ujít. Ale jedno z dalších mott, které nám Robert říká: „Lepší je dobrá prohra, než špatná výhra.“ Zápas nekončí tím, že se zvedne ruka vítězi, ale zpětně si závodnící vyměňují poznatky, proč se například nějaká technika nepovedla a jak ji pro příště zdokonalit. Tak, jak se rozvíjejí lidé okolo tebe, tak se rozvíjíš i ty sám.

Dost lidí bojové sporty a zápasení před diváky odsuzuje. Setkal ses s nějakými negativními reakcemi?

Přímo s negativními reakcemi ne. Jde spíše o to, jestli má člověk trochu povědomí o tom, co daný sport obnáší. V současné době jsou asi nejznámější zápasy MMA, při kterých zápasník musí ovládat více stylů různých bojových umění. Ačkoli je třeba specializovaný na box, přesto musí umět i základy kick-boxu či BJJ. Oblast, která by mohla být odsuzována, jsou z mého pohledu právě tyto MMA zápasy, protože pravidla nejsou tak striktní jako třeba u Brazilského Jiu-Jitsu nebo karate. BJJ je bezpečnější sport, zranění je daleko méně, ale pro diváka je možná méně atraktivní, protože se zápasí na zemi a ztrácí se tím určitá přehlednost. Nejenom v BJJ existují kromě mužských kategorií samozřejmě i ty ženské a občas mi přijde, že si to ku podivu ženy ještě více nedarují, než chlapi – možná je to tím, že jsou o něco pohyblivější a rychlejší a je velký rozdíl sledovat mužský a ženský zápas. Přeci jen má člověk trochu pocit, že to nejde úplně k sobě, a ono to tak není.

Kdo může s Brazilským Jiu-Jitsu začít a má v Českých Budějovicích možnost?

Začít může opravdu úplně každý. Tento sport je výborný v tom, že nerozhoduje věk ani tělesná kondice. Stěžejním místem našeho klubu Jungle BJJ Jižní Čechy je Soběslav, kde jsou tréninky třikrát týdně. Nyní nově využíváme také tělocvičnu kousek od kampusu univerzity, v prostorách Základní školy Emy Destinové, a to každý pátek od 16. hodiny. Zvu tak všechny, kdo mají zájem vyzkoušet si tradiční Brazilské Jiu-Jitsu, ať neváhají a přijdou. Třeba pak zjistí, že jim právě tento druh bojového umění vyhovuje stejně jako mě.

Co bys ještě na závěr chtěl dodat?

Chci poděkovat všem, co mi pomáhají se stále posouvat vpřed, a to nejen při tréninzích BJJ, jmenovitě Robertovi, Nandovi a všem Junglers. A v neposlední řadě také své rodině. Ossss!! :o)

Eliška Hirková

Oblíbené články

comments powered by Disqus