Kolejní záhady
Velice populárním žánrem, který všichni znáte, ale pravděpodobně jste ho nikdy nikde neslyšeli jinak než v ústní formě od přátel, jsou takzvané urban legends (ve volném překladu městské legendy nebo mýty). Jde o historky, které se vypráví přes celé generace, díky čemuž nemají jasného autora a nikdo ani netuší, zda jsou vůbec pravdivé.
Možná máte dojem, že nic takového jste neslyšeli – ale co třeba takoví krokodýli v kanálech? Spláchnutí a zmutovaní mazlíčci v odpadních stokách pod městem… Tak přesně to jsou urban legends. A naše koleje své také mají. Více či méně záhadné příběhy, anebo třeba jen pouhé zdánlivě obyčejné otazníky, které někteří jednotlivci během pobytu ještě nestihli rozluštit. Pojďme si je projít!
Záhada bobronutrie
Opravdovou a neodmyslitelnou urban legend na kolejích je bobronutrie. Jde o neznámého tvora připomínajícího hned několik druhů hlodavců (morče, králíka, nutrii, psouna a sysla), který se vyskytuje v křoviscích mezi kolejemi K2 a K3. V předloňském roce byl spatřen hned několika očitými svědky, jak proběhl v ďábelském tempu po trávníku a zmizel mezi větvemi. Přítomní se ale nemohli shodnout na tom, o jaký konkrétní druh zvířete vlastně jde.
V uplynulém roce se však už bobronutrie údajně neukázala, a tak byla přijata teorie o jejím uhynutí a pomyslně potvrzeno, že šlo o nějakého zatoulaného domácího mazlíčka. V nedávné době se však mezi kolejemi objevila u obrubníku nápadná nora. Studenti oboru biologie na PřF okamžitě zpozorněli. Zdá se, že bobronutrie nejspíš přečkala těžké časy a vrátila se. Plány na její odlov tak opět ožily.
Bude bobronutrie někdy dopadena a určena? Nejde o nepodařený experiment laboratoří Akademie věd? To nikdo neví a všechny fotografické důkazy o její fyzické podobě jsou nejasné asi stejně jako důkazy o životě Yettiho.
Za zamčenými dveřmi
Dveře, za kterými je na první pohled stále tma, děsí, stejně jako přitahují a i koleje jsou jich plné. Ptali jste se někdy, co je za těmi naproti dívčím sprchám na K1-K3? Jsou tam dvoje. Ty vpravo jsou na požárním plánu budovy vyznačeny jako sušárna. Ty levé ovšem žádnou značku nemají.
Ti znalejší asi ví, že tahle komůrka funguje jako sklad pro uklízečky – samé hory toaletního papíru a Sava. Krom toho se tam ale dají najít i větší poklady. Jak jste mohli zjistit již v tištěném čísle JU Magazínu, naše koleje jsou už relativně staré. A to obnáší i spoustu zajímavých historických předmětů v jejich útrobách. Prohlédněte si galerii u článku a nechte se překvapit naší „kolejní výbavou“.
Mrtvý rozhlas
Velice zvláštní příhoda se na kolejích udála také v souvislosti s místním rozhlasem. Jak asi všichni stálejší obyvatelé vědí, z rozhlasu už jistě pěkných pár let nevyšla ani jediná věta. A nebo ne? Jeden ze studentů se při svém značně pozdním návratu na setmělou kolej údajně přesvědčil o opaku.
Ovíněn se kolem druhé ráno dostal k pokoji a rozhlas… Hrál! Byť to bylo naprosto nepochopitelné, nikde v okolí nebylo žádné jiné zařízení, které by mohlo snad něco takového vyluzovat. Celou kolej plnil zvuk starého jazzu a po slabých pěti minutách náhle utichl a už se nikdy neozval. Dodnes daná osoba prý nemůže přijít na to, zda to byl jen sen, nebo skutečně slyšel rozhlas hrát.
Tajemství množícího se prachu
V kolektivu spolužáků (respektive spolužaček) jsme se už shodli na tom, že naše koleje mají jednu podivnou vlastnost. I když pečlivě uklidíte, do pěti minut je zpátky. Kdo? Prach! Není vůbec možné pochopit, kde se neustále bere. Jiné vysvětlení, než počátek jeho vegetativního množení a tím pádem také „ožití“ prachu, jsem nemohla najít. Než jsem se při úklidu protáhla pod stůl.
Napadlo vás někdy, že jsou jisté tajemné kouty, kam se ani při tom největším pulírování nedostanete? Prostor mezi okny a stolem, vnitřek postelí a o místech pod lednicí nemluvě. Přitom stoly, lednice i postel se dají překvapivě snadno odsunout a množství ukrytých pokladů v těhle místech přesahuje i průměrný počet zajímavých nálezů v šuplících při říjnovém nastěhování. A všechen prach, který tu změť věcí obklopuje, pak vysvětluje i všechno ostatní.
Není všem dnům konec
Není to ale rozhodně všechno – při nástupu na kolej mohli leckoho trápit třeba záhadně mizící studenti v přízemí. V čemž není větší háček, než že někteří občas pro pohodlí používají služební výtah na kolejích místo těch hlavních. Neznalí mohli možná také trpět otázkou, proč jim otevřeným oknem padá chleba do pokoje. Pak tu jsou také dosud úplně nevyjasněné otázky kolem toho bezdomovce spícího údajně kdysi na dívčích záchodech na K3. A ani ten pes potulující se sám po chodbách kolejí dodnes nezná svého pána, neboť stejně tajemně jako přišel i zmizel.
Nedávno objasněnou záhadou je „zapomenuté kino“. Šlo o velké bílé plachty visící delší dobu z balkonu v prvním patře na K1. Za ty může, jak je tomu na univerzitě zvykem, výzkum – viz toto video. Co se zatím v areálu školy asi neobjevilo, jsou duchařské historky. Nicméně kdo ví, kdo to občas spustí alarm v zamčených budovách PřF. Možná tedy nejste na pokojích sami, možná je tu kromě vašeho spolubydlícího i něco jiného… Už máte strach?
Ať už ano či ne, rozhodně nám napište do redakce, pokud i vy znáte nějakou legendu či mýtus nebo objasněnou záhadu, ať už z kampusu nebo z Českých Budějovic. Vaše vyprávění budou jisto jistě odměněna článkem a autoři si vyslouží nehynoucí slávu.
A pokud vás urban legends zaujaly, můžete si je i přečíst – stačí sehnat sborník české literární soutěže s názvem Urban legends očima dětí, nebo shlédnout či poslechnout jako cyklus Černá sanitka na ČT1 a Českém rozhlase.
