Fotografie: Dominika Chválová

Je snadné si jít za svými sny?

Domča je neskutečně cílevědomá, pracovitá a svědomitá slečna, která si dokázala jít za svým. Bavilo jí focení, šla do toho, bavilo jí líčení, udělala si kurz a pomalu rozjíždí svůj ateliér. Jen pro Vás jsem s touto neobyčejně šikovnou fotografkou udělala rozhovor.

Když jsem měla před státnicemi z Bohemistiky na Filozofické fakultě Jihočeské univerzity, zamýšlela jsem se nad tím, co se mnou bude vlastně dál. Měla jsem pocit, že najednou vše končí, a že jsem ani neměla možnost si ten studentský život užít, najednou byl pryč. Na jednu stranu jsem nechtěla přijít o fakultu, profesory, skvělý kolektiv lidí, který jsme si společně vytvořili, ale na straně druhé už byla touha stát na vlastních nohách, jak se říká, být nezávislá. Pak mi asi samo nebe seslalo úžasnou příležitost, kterou jsem nemohla odmítnout.

Myslím, že to byl trošku osud, ale i na druhou stranu má obrovská touha si jít za svými sny. Proto jsem se přihlásila na doktorské studium na naší fakultě a následně udělala vše pro to, abych přijímací řízení zvládla, povedlo se a já věděla, že mohu nastoupit a plnit si svůj tajný sen. Věděla jsem ale, že se budu muset i nějak živit, že není reálné žít jen ze stipendia. Jenže sehnat takovou práci, která by tolerovala mé studium, nebylo úplně snadné. Podařilo se mi to opět díky osudu, který mi do cesty přihrál mého dlouholetého kamaráda, který se ocitl ne zrovna v záviděníhodné situaci a potřeboval pomoci, pak ale pomohl i on mě. Dost ale k mým snům, psát jsem chtěla o kamarádce a úžasné slečně, která mě nakopla k tomu, že jsem si za svými sny dokázala jít. Než přistoupím k rozhovoru s ní, uvedu vás trochu do problematiky.

Vzpomínám si na jedno odpoledne, kdy jsem seděla u nás ve Vimperku v pizzerii. Přišla i má kamarádka Dominika Chvalová. Domča zářila štěstím, úsměv jako vždy od ucha k uchu, pozitivní energie z ní vyzařovala na vzdálenosti daleko. Říkala jsem si v duchu: „Jak ona to dělá?“ Dlouho jsme pak povídaly a řešily, co je u nás nového. Domča je neskutečně cílevědomá, pracovitá a svědomitá slečna, která si dokázala jít za svým. Bavilo jí focení, šla do toho, bavilo jí líčení, udělala si kurz a pomalu rozjíždí svůj ateliér. Jen pro Vás jsem s touto neobyčejně šikovnou fotografkou udělala rozhovor.

Na začátek nám o sobě něco pověz, odkud pocházíš, co momentálně děláš, jaké jsou tvé priority?

Pocházím z Prachatického okresu, konkrétně město Vimperk. Narodila jsem se tu, poté jsem zde absolvovala základní školu a bydlím zde s rodiči dodnes. Již od mala jsem byla celkem všestranné dítě, ale sklon k oblastem, ve kterých se momentálně pohybuji, nastal až koncem základní školy. Po absolvování Zdravotnického lycea na Střední zdravotnické škole v Českých Budějovicích, jsem začala studovat bakalářský obor Dentální hygienistka na 3. lékařské fakultě UK. Momentálně studuji 2. ročník. Mezi mé koníčky patří fotografování a nově i vizážistické práce. Jaké jsou mé priority? Abychom společně se mou rodinou byli šťastní a hlavně zdraví, jelikož od toho se vše odvíjí.

Jsi studentka dentální hygieny, jak tě napadlo začít fotit takhle nádherné fotky?

Jestli nádherné nevím, ale děkuji! S fotografováním jsem do svých 14 let neměla žádné zkušenosti, žádný fotoaparát jsem nevlastnila a ani mě vlastně k němu nic netáhlo. Dříve jsem byla velkým fanouškem mažoretkového sportu, kde jsem se seznámila se svým dobrým kamarádem Pavlem Crhou, který zde figuroval jako zvukař a byl to již tenkrát výborný fotograf. Nechápala jsem, jak dokáže z té krabičky něco tak úžasného dostat. Vlastně i díky němu jsem to šla jednoho krásného dne zkusit na vlastní pěst. Přes počáteční snímky, které obsahovaly vše, jen ne to, co jsem chtěla vyfotit, jsem se dostala k malé výstavě až po vše, co momentálně dělám. Mé velké dík patří nejen Pavlovi, ale také panu učiteli Janu Tláskalovi, který byl pro mě dalším důležitým učitelem v této oblasti.

Co nejraději fotíš?

Nejraději fotím detaily, neživé obyčejné věci, nad kterými se člověk sám nepozastaví a také portréty. Týden co týden se setkávám s různými lidmi a jinými životními příběhy, které mě neskutečně inspirují. Mám ráda černobílé fotografie, které mají velké kouzlo a příběh.

Pustila by ses i do nějakých odvážnějších fotek? Například focení aktů?

Pustila, mám to v plánu a je to jeden z mých dalších snů a přání do budoucna. Chystám již dlouhou dobu projekt, který by to měl zahrnovat, ale stále nemám vytvořeny podmínky a představu, jak by to mělo celé vypadat. Focení aktů je krásná a velmi těžká věc, ale může se dělat různými způsoby, nejde pouze o to, že model/ka bude nahý/á, ale o to, vystihnout taje a krásu ženského či mužského těla,ať je jakékoliv. Tohle umí pouze pár vyvolených fotografů. Určitě se dočkáte, ale musí nastat ten správný čas.

Vzkázala bys něco ostatním mladým lidem, kteří mají nějaký tajný sen a bojí se ho realizovat?

Určitě naslouchat sám sobě a nedělat věci, kterým člověk opravdu sám nevěří. Věřím tomu, že co se má stát, stane se, jen nesmíme promarnit svoji šanci. Tak otevřete oči.

Kam by ses ráda posunula v oblasti fotografování?

Určitě bych chtěla propracovat techniku svícení a vyzkoušet další styly, propojit ji s prací profesionální vizážistky a maskérky a vyzkoušet jiné fotografování v interiéru než-li pouze na fotografickém plátně. Dále bych se chtěla příští rok věnovat výstavě, to pro mě bude odměna. Budu moci ukázat veřejnosti nejlepší snímky ze své tvorby.

Autor: JU Magazín