Cecílie Jílková: NEVZDÁVEJTE TO

Když jsem se narodila, telefony měly ještě rotační číselnici. Internet jsem začala brát vážně až v roce 2001, kdy jsem se po nocích naučila psát XHML a CSS. Moje jen o sedm let starší sestra dodnes nezačala používat sociální sítě. Můj jen o sedm let mladší bratr těžil “kdysi” bitcoin na grafické kartě. Já se nacházím obrazně řečeno ve dveřích mezi analogovým a digitálním světem a snažím se stále mluvit řečí obou, protože kdo mluví oběma jazyky, může tlumočit.

Teprve se učíme používat internet!

Stoik Pavel Macek mi v rozhovoru na téma hledání moderní náhrady za starého Boha řekl, že člověk by se měl naučit počítat s chaosem a proměnlivostí, ale neopouštět přitom tisíce či miliony let staré principy. Chaos je důsledkem – někdy nevratných – změn, na které lidstvo nebylo připraveno. Jednou z takových změn je internet.

Těžko predikovatelnou shodou okolností, jak už to tak bývá, jsme dostali do rukou nástroj, který umíme obsluhovat jako stroj, používat jako zbraň, ale neumíme s ním pracovat udržitelně. Stále se zvětšující digitální knihovna dat, kterou si uživatel internetu může nebo musí osvojit, požírá kapacitu jeho hlavy a žere čas.

Infodemie a informační karanténa

Dochází k přepisování starých dat, tedy zapomínání. Přemíra informací, kterou současné WHO ze špatných důvodů, avšak výstižně nazývá “infodemií” v kombinaci s algoritmy vede k rozpadu společnosti na kmeny žijící v informačních teráriích.

Pokud je uživatel zavalen nekonečným přívalem informací a má možnost si je snadno a intuitivně filtrovat podle toho, co je mu příjemné, ocitá se více či méně v informační karanténě. Ve stejné karanténě se ocitá, pokud mu filtr informací do terária zbuduje pomocí legislativy či nátlaku na digitální platformy stát či unie. Stát či unie takové příležitosti samozřejmě využije vždy, kdykoli je to možné, protože tím chrání svou vlastní existenci.

Nekonečný kruh informační korupce

Pokud se však uživatel z informačního terária přesto dostane do odlišného informačního prostředí, jeho dosavadní zkušenosti jsou konfrontovány a otřeseny, což může být velmi nepříjemný emocionální zážitek.

Ve snaze se tomuto “šoku” vyhnout může například takový čtenář novin vyžadovat, aby novináři psali v souladu se “starou” realitou a neměnili zavedený řád věcí. Novinář či majitel novin může tak být motivován poskytovat požadovaný druh reality, a společně se svým čtenářem se tak ocitá v nekonečném kruhu informační korupce: formování čtenáře -> formování novináře -> formování čtenáře.

Informační inventura

Postup OSN a WHO, které ve své zprávě a v návrhu změn legislativy cílí na zpřísnění kontroly nad informacemi, je pouhým léčením symptomů a nikoli odstraňováním příčiny nemoci. Přístup WHO není ani prevencí infodemie, protože po zakázaných informacích vždy vzroste poptávka a vytvoří se okamžitě černý trh.

Skutečnou prevencí infodemie, karantén a následného informačního šoku je pravidelná inventura knihovny dat, kterou musí každý uživatel dělat sám, přestože to znamená zohlednit i informace nepříjemné: Co vše o daném tématu vím? Platí to ještě? Kde je původní zdroj? Jaké jsou nové poznatky? Existuje více zdrojů a pohledů na věc? Není čas přehodnotit staré závěry? A tak dále.

Svoboda = zodpovědnost

A stejně jako musí člověk, pokud chce vědomě kontrolovat své zdraví, převzít zodpovědnost a neponechávat ji v rukou potravinářského průmyslu, lékařů a farma lobbistů, musí i uživatel, který chce vědomě kontrolovat svůj život, převzít zodpovědnost za své informování a neponechávat ji pouze v rukou státu a mediálního průmyslu.

Myšlenky, názory, informace a poznatky, stejně jako potraviny, software, léky a zboží všeho druhu si musí člověk - cestovatel po vlastní životní mapě svobodně vybírat do svého košíku z celého spektra nabídky a musí být při výběru sám od sebe zvídavý.

Proč to nedělají všichni

Naučit se nakupovat či dokonce produkovat potraviny s ohledem na jejich složení, původ a přínosy je práce. Pečovat o své zdraví, předcházet včas nemocem a poškozením je práce. Starat se o své úspory bez spoléhání se na stát je práce. Dohledávat si zdroje informací, porovnávat verze příběhů a pátrat po pravdě je práce. Mít neustále otevřenou hlavu pro nové poznatky a dostatek pokory přiznat si, že jsem se mýlil, je práce. Obhajovat svá stanoviska a být připraven vždy doložit relevantní a kvalitní argumenty je práce.

Řídit se reklamou v televizi je snadné. Zapít prášek na bolení hlavy je snadné. Mlčet a souhlasit s většinou je snadné. Nepochybovat o svých názorech je snadné. Chodit po předem označených trasách je snadné. Přecházet bez rozhlédnutí na zelenou je snadné. Nechat za sebe rozhodovat jiné je snadné. Vzdát se je snadné. Nevzdávejte to.

Článek vyšel jako první v publikaci “Reportéři online”: https://reporteri.substack.com/p/cecilie-jilkova-nevzdavejte-to